Neznámý část 2.

6. února 2013 v 16:57 | Romi |  Neznámý
Další díl:) Pro dnešek poslední. Tak si ho užijte!:D :))


Tommy
Stojím před tím barákem jak nějakej kripl. Jak je možný, že ještě nezpadl?! Vždyť to ani nemůže být nějakej barák to je spíš zřícenina ne?....Nepřemýšlím tady nad nějakýma kravovinama?...Jo... Barák, nebo co...Je ale zevnitř něčím osvětlenej. Taky je to místo, odkud přichází ty výkřiky. Přiblížím se víc k otvoru, kde dřív asi bylo okno a pozoruju, co se děje uvnitř. Vidím kluka. Hubenej, černovlasej a celkem vysokej. A kolem něj chlapi. Jsou starší, než on. To poznám už od pohledu. Jsou pořádně tlustí a plešatí. Něco mi tam ale nesedí. Je tam ještě jeden chlap, kterej bych řekl, že je z nich asi nejkrutější, protože toho kluka mlátí, ostatní jen přihlížejí a smějí se. Vysokej, svalnatej, černovlasej chlap. Nevypadá, že by byl jeden z nich. Pfff... Chci odejít, ale ztuhnu, když se jeho obličej otočí na mě. Jo...sleduje mě....A kurva...Než sem se stihl vzpamatovat už vyšel z toho baráku a pevně mě chytl za ruku. "P-pus't mě! Prosím!" Skučím nahlas.

Adam
Čumím na něj, a ani neceknu. Co všechno asi viděl...Doufám, že všechno ne. Strašně se mi ten blonďatej smrad vzpíral tak sem popadl to první, co mi přišlo pod ruku a švihl ho tím po hlavě.

Tommy
Řval jsem, trhal jsem sebou, ječel jsem, ale nic z toho nepomohlo. Najednou ucítím strašnou pichlavou bolest na hlavě. Všechno je najednou rozmazaný. Naposledy vidím obličej toho chlapa a pak už jen tma.

Adam
Konečně. Ten skrček se skácel k zemi a já už ho pustil. Chytl jsem ho za nohy a vláčel ho po nich do staré garáže, kde byl taky podzemní sklep. Když jsem se blížil ke schodům, musel jsem ho už vzít do náruče. Byl strašně lehkej. Sešel jsem schody, hodil jsem ho na zem a odešel.

Tommy
O pár hodin později...
Konečně se probírám. Je mi strašná zima. "Kde to sakra jsem?.." Zašeptám. Místnost nevypadá jako ta, ve které mučili toho kluka. Je to tady...velký...V rohu místnosti vidím něco jako postel, vedle které je postavená lampička. Stoupnu si, rozběhnu se ke dveřím, které jsem se zoufale snažil otevřít, ale nešlo to. Prudce uskočím, když slyším, jak někdo ty dveře odemyká.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ady Ady | 6. února 2013 v 17:04 | Reagovat

Wow mrazíí stoho a velmi:)Ale líbi semi to:)

2 glambertforever glambertforever | 6. února 2013 v 18:36 | Reagovat

už se těšim an další!!!!:D**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama