Lepší čásy 3. část

4. ledna 2013 v 18:27 | Romi |  Lepší časy
Je ráno. Pokojně si ležím, dokud mě nezačnou šimrat paprsky světla na mém obličeji. Pomalu a uvolněně otevřu oči s úsměvem na tváři. Kouknu na hodiny. Je 11:15 najednou jako by mě někdo praštil do hlavy se mi všechno vybaví. "Bože!! Je pozdě! Co ten kluk?! Je vzhůru?! Musím se na něj jít podívat! A hned!" Mám štěstí, že sem včera večer šel spát v oblečení, co sem zrovna měl na sobě, protože teď bych měl akorát víc práce. Vyskočím z postele a ze svého pokoje vystřelím jak ten největší idiot. Teď už nervózně jdu ke dveřím od pokoje pro hosty. Potichu otevřu dveře a nakouknu dovnitř. Jen pro sebe si zajásám, protože ještě není vzhůru. Teď mám čas se umýt a nachystat snídani. Jdu do koupelny a první co udělám je, že jdu opět do akce s mými vlasy! Vždy musí být dokonalé. Ano! Dokonalé tak, jako já! V rychlosti potom přeběhnu do kuchyně, a směřuju k ledničce. Doufám, že ten kluk miluje sladké stejně, jako já, protože budou palačinky. Uběhla půl hodina a já mám konečně všechno hotové. S tácem v rukou vejdu sebejistě do pokoje a snídani položím na malý noční stolek. Potom si sednu na postel k tomu klukovi. Neubránil jsem se úsměvu. Přesně vím, že sem ho včera nezakrýval a teď vidím, jak je celá přikrývka shozená na zemi. Asi se mu zdál sen. Nakloním se k němu blíž, a pohladím ho po tváři. Zase se troška zavrtěl na posteli a já to beru jako dobré znamení. Snažím se ho jen velmi příjemně probudit. "Hej!..... Vstávej prosím tě, už si spal dost dlouho. " Konečně otevřel oči. Teda aspoň se o to snažil.. Vydal ze sebe nějaký pazvuk, kterému nebylo rozumět. Potom se podíval na mě. To už ale vytřeštil oči a prudce z postele vyskočil a začal couvat ke zdi. "Kdo jste? A kde to jsem?" Já jen nehybně stál a zamyšleně ho pozoroval. Ty jeho krásně karamelově hnědé oči, které mě pozorují.. V tuhle chvíli mi to přišlo fakt nevhodné, ale..Páni!..je nádherný. Řekl sem si pro sebe. "Jmenuju se Adam a právě teď si v mém domě v pokoji pro hosty. Nemusíš se mě bát.. Jen aby ti bylo jasno, tak já tě zachránil od možné smrti! To ale teď není to hlavní. Zhluboka sem se nadechl, abych mohl pokračovat mezitím, co mě ten neskutečně roztomilý kluk pozoroval. "Pamatuješ si na něco ze včerejška?" Pobídl jsem ho, aby začal mluvit. Ještě chvíli na mě nevěřícně zíral a pak zpustil. "N-no… Mlátili mě.. Hodně. Bolelo to… A-a já nemohl nic dělat. Pak jen t-tma a to je vše. Teď jsem tady.." Udělal jsem krok k němu a jak jsem uviděl, že se ještě víc stáhl, tak sem zase couvl. " Tím, že se budeš bát nikomu z nás nepomůžeš. Já se ti snažím pomoct. Chápu tě, že prožíváš právě teď dost velký trauma, ale to já taky a jen proto že sem tě sem donesl. Zkus spolupracovat a řekni mi tvé jméno." "Tommy" špitl blonďáček a hrdinsky se napřímil. Usmál jsem se , když sem viděl jak se snaží udělat na sebe dojem tím, že se nebojí. Popravdě mu to moc nešlo. Z jeho očí sem poznal, že má ještě stále strach. Proto se musím snažit být na něj co nejmilejší. "Tady na nočním stolku máš snídani… Jestli máš teda hlad!" Dodal jsem. "Teď mě omluv. Za chvíli tě přijdu zkontrolovat." Pokoušel jsem se o milý úsměv a hned potom jsem zmizel za dveřmi. Já mezitím šel zpátky k posteli a sedl si. Oči mi zůstali na tácku s jídlem. Ano, Adam předpokládal správně. Mám hlad a pěkně velkej. Jelikož si vydělávám málo, tak palačinky jsem neměl od té doby, co mi je naposledy dělala máma. Ale nejsou náhodou otrávený? Ceeh….Proč by tohle Adam dělal že? Vždyť mě vůbec nezná. Jelikož se mě začala zmocňovat velmi silná touha po jídle, přestal jsem mít všechny obavy a pustil se do palačinek. Po malé chvilce jsem měl vše v sobě. Jestlipak ty palačinky dělal Adam..Protože byly vážně výborné! Nebo snad tady má služebnou? Protože tenhle pokoj , ve kterém jsem je dost luxusně zařízený. Teď mi něco došlo.. Adam, služebná, luxusně zařízený barák,… Počkat! Není on náhodou ten Adam Lambert?! Z myšlenek mě vytrhl právě on, když vstoupil do mého pokoje. "Všechno v pořádku?" Ještě pořád stál přede dveřmi. Asi viděl, že jsem všechno snědl, protože se spokojeně pousmál. "Chutnalo ti to?" Na jeho otázku jsem jen kývnul. Přivřel jsem oči, protože jsem si všimnul, jak Adam něco schovává za zády. Nic sem neříkal a čekal jsem, co bude dál. "Jo.. promiň nemám to před tebou schovávat, já jen.. všiml jsem si tvých ran na krku a na hlavě tak ti je musím ošetřit, aby se ti to nezanítilo." Sedl si ke mně na postel a já ho pečlivě pozoroval. Vytahoval nějakou lahvičku, předpokládal jsem, že to je dezinfekce. Potom ještě obvaz. Snad mi nebude obvazovat aji hlavu! Zhrozil jsem se. Poloha teď vypadala trochu divně, protože já musel zaklonit krk, aby se mi k té ráně mohl Adam dostat. Takže to vypadalo, jako by mě chtěl líbat. Samotné představě sem se pro sebe zasmál. Dokud se nedostavila neuvěřitelná bolest. Sykl sem a Adam určitě cítil jak jsem se celý napnul. Přece jenom ta rána na krku byla dost velká. "Ššš.. vydrž, za chvilku to budeš mít za sebou" Utěšoval mě. " Nejsem malá holčička, aby si mě takhle uklidňoval" Poslušně jsem držel dál bez jediného náznaku bolesti. "No vidíš! A je to." Nejistě jsem se usmál. Adam teď vzal ještě obvaz. Zaujatě jsem ho pozoroval. Až pak mi zase poručil, abych zaklonil hlavu. Chvíli se nic nedělo. Čekal jsem, že mi to začne obvazovat, ale nic. Místo toho sem cítil, jak mě konečky jeho prstů pohladily po krku. Snažil sem se to ignorovat, ale nešlo to. "Proč ti to udělali…" Řekl Adam tak potichu, jakoby to spíš řekl jen sám pro sebe. Já jen těžce polkl a bolestně jsem zavřel oči. Konečně se pustil do obvazování a já si oddechl, že už to mám za sebou. Bohužel jsem zapomněl ještě na jednu ránu, která byla na čele. Zavrčel sem a Adam se pobaveně zasmál. Poté mi začal ošetřovat i ránu na čele. Sledoval jsem Adama jako bych ho už znal léta. Jeho oči sledovali, mé čelo do té doby, než na malinkou chvíli sklouzly k mým očím..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 17. února 2013 v 0:26 | Reagovat

"Tady na nočním stolku máš snídani… Jestli máš teda hlad!" Dodal jsem. "Teď mě omluv. Za chvíli tě přijdu zkontrolovat." Pokoušel jsem se o milý úsměv a hned potom jsem zmizel za dveřmi. Já mezitím šel zpátky k posteli a sedl si. Oči mi zůstali na tácku s jídlem. Ano, Adam předpokládal správně.

Tak a teď mi řekni, jak jsi oddělila Adamův pohled od Tommyho? Hm? Nevíš? To já taky ne!

2 Zuzu Zuzu | Web | 17. února 2013 v 0:32 | Reagovat

A ještě jedna věc, už jsi někdy viděla, aby měl někdo krvavou ránu od škrcení? Můžeš mít otlak, modřinu, ale ne krvavou ránu! Maximálně tak malé ranky od nehtů útočníka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama