Lepší časy 1. část

4. ledna 2013 v 16:08 | Romi |  Lepší časy
Adam
Právě jedu svým BMW ze studia rovnou dom. Byl to dost dlouhý den..Charlie po mě chce, abych pro Glamberty udělal další nové album. Jako bych toho neměl už dost. Ale zvykám si. On byl vždy takovej dost uspěchanej a myslel si, že pro mě je úplná hračka složit texty k asi 15ti písničkám.. Nechápe, že moje songy jsou o citech. Každá písnička vypovídá o tom, jak se zrovna cítím. Ale co, nebudu ho pokoušet a radši budu jak poslušnej pes. Ceeh….Děsně mě bolí hlava, protože dnes jsem byl ve studiu poměrně dlouho a vůbec sem nespal. Teda ty předešlý noci sem nespal. Musel sem totiž psát texty dokonce i doma. Někdy lituju toho, že jsem slavný..Má to své výhody, ale i nevýhody. Nikdo mi nikdy nedá pokoj. Každej po mě něco chce. "Sakra!" Tak hodně jsem se zamyslel nad svým životem, až sem si nevšimnul té obrovské kolony, která stojí přede mnou. Jak sem si ji nemohl nevšimnout?! No jo..Člověk normálně přehlíží auta, které večer svítí na celou dálnici a troubí jak prase. Prudce zastavím a čekám asi 10 minut. Když si všimnu, že to je na dlouho, rozhlížím se všude, kolem jak bych to mohl objet. Přitom obhlížení jsem si něčeho všiml. Zahlédl jsem asi 5ti člennou partu, která táhne jakéhosi kluka. Není to spíš malý chlapec? Zamyslel jsem se. Ale když sem viděl, jak mu ten největší, z party dal pořádnou ránu do tváře,myšlenka, že to byl malý chlapec zmizela. Z myšlenek, které jsem měl momentálně upřené jen na toho kluka mě vyvedl hluk, který se ozýval přímo zamnou. Auta na mě troubily a já si všiml, že přede mnou už žádná auta nestojí. Chvíli jsem se rozmýšlel, a nakonec místo toho, abych jel pryč, jsem vyjel z místa, kde na mě každej troubil a zastavil kus od místa, kde byl nebo spíš ještě je ten kluk. Pár minut jsem počkal, než všechna auta odjedou pryč, aby tady byl klid. Asi po 5ti minutách jsem vylezl a opatrně sem se přiblížil k uličce, kde byly ti kreténi. Konečně jsem nahlédl a sevřel se mi žaludek. To doopravdy nebyl chlapec. Byl to kluk spíš menšího vzrůstu, kterého právě týrají tihle hajzlové. Bylo jich moc a šel z nich dost strach. Nemohl jsem jít za ním a pomoct mu, přece jenom jsem světoznámá hvězda. Nemůžu si dovolit mít pod okem nebo kdekoliv jinde monokl. Ale zároveň jsem tam nevydržel jen tak stát a čekat až utečou a ten kluk se možná už neprobere. Dostal jsem nápad. Zkusím je vystrašit mojí aplikací na mobilu. Měl jsem tam spoustu zvuků, které jsem ani nevím proč postahoval. Ale to už je dost dlouho. Rychle jsem tam vyhledal policejní houkačku a schoval se za roh, spíš za kontejner. Pobaveně jsem se usmál, když sem viděl, jak ti srábci zdrhají jako o život. Chvíli jsem čekal s tím, že ten cizí kluk bude utíkat taky, nebo aspoň bude volat o pomoc. Nic. Jen ticho. Dostal jsem strach, a opatrně jsem vešel do tmavé uličky. Viděl jsem ho tam. Nehybně ležel skroucený do klubíčka a po spánku mu tekla krev. Naposledy jsem se za sebe ohlédl, jestli za mnou nebo někde dál nikdo nestojí, a vrhl jsem se za tím klukem. Zkoušel jsem tep. Zatím žil, ale dost těžce dýchal. Aspoň co sem sám zjistil. Nevěděl jsem, jestli ho mám zvednout, protože se mohlo taky stát že má něco zlomeného, a já bych mu ještě přitížil ..Pokud je to ještě možné.. Riskl jsem to, a vzal ho do náruče. Byl strašně lehoučký a tak drobný… Nenápadně jsem s ním přešel k autu a posadil ho do něj. Bylo mi dost divný odvést k sobě kluka, kterého neznám a viděl jsem ho poprvé v životě. Ještě v takovém stavu. No musel jsem. Přece ho tu nenechám..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama