Dark Kiss

4. ledna 2013 v 15:39 | Romi
Ahoj. Jmenuji se Tommy, a rád bych vám chtěl říct, co se mi stalo, a co byl také můj celoživotní zážitek. Teda spíš trauma na celý život. Jsou to asi 3 dny zpátky…
Bylo asi 22:00. Já seděl v obýváku těsně potom, co odešel Sauli. Jsme už hodně dlouho kamarádi a on se zrovna dneska rozhodl přijít, abychom se pořádně opili. Vlastně na to doplatil jen on. Já neměl moc náladu na nějaké hrátky s alkoholem. Doprovodil jsem ho kousek cesty, a zase se vrátil domů. Teď tady sedím, a přemýšlím. Mám ze všeho najednou divný pocit. Možná je to taky z toho, že jsem odmítl zábavu, kterou mi "nabídl" Sauli. Cítím se dost ospale, ale nechci spát. Rozhodl jsem se, že se půjdu projít. Je letní noc, takže venku je i tak krásně teplo. Hodím na sebe šedé triko, které jsem doplnil černými riflemi a vyrážím. Jdu rychle, ale uvědomím si, že vlastně není kam spěchat. Uvolním se. Už zase ten pocit, ale ne špatný. Je to příjemný pocit. Být v parku sám, ve tmě. Nikdo neotravuje. Paráda! Řeknu si pro sebe. Dívám se do země, a když hlavu po chvilce zvednu, všimnu si, že jsem někde až moc daleko. No nevadí mi to, protože tak jsem to chtěl. Zastavím se, abych si vychutnal pohled na černou oblohu a na hvězdy, které jsou na ní krásně poskládané do všelijakých tvarů. Opět skloním hlavu, a vykročím. Chtěl jsem se projít, ale zase tu nehodlám stát až do rána. Ujdu asi 5 metrů a do něčeho narazím. No ne do něčeho, spíš do někoho…Přede mnou stojí vysoká postava, vidím, že je o dost vyšší než já. Podle tmavého obrysu vidím, že má svalnaté ruce. Obtažené něčím černým. Řekl bych, že má na sobě koženou bundu, pravděpodobně je dost uplá, protože se mu krásně rýsuje každý sval. Do tváře mu nevidím, ale nejde si nevšimnout jeho havraních vlasů a šedých očí. Něco cítím. Chytl mě za zápěstí, a to pěkně pevně. Přibližoval se ke mně. Vůbec ho neznám co po mě chce?! Rychle jsem se mu vytrhnul z jeho sevření a začal utíkat. Byl jsem tak splašený, že sem běžel na opačnou stranu, kde bydlím. Dá se říct, že jsem běžel spíš hlouběji do lesa. Zastavím se, protože nic neslyším. Ticho. Asi jsem ho setřásl, pomyslel jsem si. Ta chvíle zase přešla, protože jsem těsně za sebou zase cítil pohyb. Ani jsem se neohlédnul, a běžel dál. Stalo se přesně to, co sem nechtěl. Zakopl jsem. Celkem tvrdě, protože sem si roztrhl rifle a na tváři jsem cítil, jak mi stéká kapička krve. Zvedl jsem se a přitiskl se ke stromu. Šel přímo ke mně, pomalu a sebejistě. Zatajil jsem dech. Když byl asi jen půl metru ode mě, natáhl ke mně ruku, a já přivřel oči. Jemně mi krev setřel z tváře a já i v té tmě viděl na jeho tváři pousmání. Měl krásně příjemné ruce, i když dost chladné. Musel tady být už hodně dlouho. Ale to jsem teď nevnímal. Zase se ke mně tentokrát ještě víc přiblížil a opatrně se otřel rty o ty mé. Ucukl jsem. "Dopřej mi jen jediný malý polibek, a já slibuju, že tě nechám být a hned půjdu pryč." Jediná věta, co jsem od toho černovlasého muže slyšel, a byl jsem ohromen. Tak krásný hlas. Jako hlas anděla. Zkusil to znovu. Opět se ke mně naklonil, a pokusil se mě políbit. Když se mu to podařilo, ztuhl jsem. Já vůbec nevěděl, jak reagovat. Bál jsem se jen pohnout, protože by mi mohl něco udělat. Cítil jsem, jak se jazykem snaží vyhledat ten můj. Nechtěl jsem nic riskovat, tak jsem začal poslušně spolupracovat. To byl pro toho muže zdá se velký náboj, protože mě objal kolem pasu. Nejdřív jsem se strašně lekl, ale pak se dostavilo něco, co sem pocítil, ještě než jsem na něj narazil. Všechna nervozita, obavy a strach přešly. Měl jsem pořád otevřené oči, ale nakonec jsem je zavřel. Je to zvláštní. Tohoto muže vidím poprvé, a je mi s ním kupodivu dobře. On se jen tak rozhodne, že mě políbí, a já jak pako spolupracuju! Teď jsem mohl kdykoliv využít příležitosti a utéct. No nešlo to. Ruce se mi automaticky zvedli k jeho krku a objali jej. Pootevřel jsem oči, abych viděl jeho reakci. Oči měl zavřené, ale opět jsem na něm viděl pousmání. Odtáhl se ode mě a propustil mě ze svého sevření. Stál a díval se na mě jak na zjevení. Asi si myslel, že uteču. No nestalo se. Podíval jsem se na něj, abych pohlédl znova do těch šedých očí. Neubránil jsem se. Jedna ruka se mi zvedla k jeho tváři, a pohladila ho. Když se do pohlazení opřel, pousmál jsem se už konečně i já. Co to semnou bylo? Jako by mě ovládal. Konečně se usmál natolik, až jsem viděl jeho krásně bílé zuby, jako perly. Ne počkat! Byly hezčí, než perly. Když mi spadl malý pramínek vlasů do tváře, on sám mi ho odhrnul. Zase se na mě podíval, ale tentokrát to nebyl pohled, který bych zrovna 2krát chtěl vidět. Byl to takový ten prosebný pohled. Já přesně věděl, co nastane. A to se taky splnilo. Začal couvat a naposledy se nesměle usmál. Já stál jak socha a čekal, jestli skutečně odejde. Po chvilce jsem ze sebe vydral jediné slovo. "Tommy!" Musel jsem mu říct své jméno, jestli by si mě chtěl ještě někdy najít. "Adam.." Odpověděl prostě. Potom se otočil a měl to namířeno někam ještě hlouběji do lesa, než kde jsme byli. Teď momentálně jsem měl velmi smíšené pocity. Měl jsem strach, ale v hlavě se mi pořád odehrávali jeho oči, jeho krásné rty, které se bořili do těch mích, když jsme se líbali, jeho jemné ruce.. Tipoval jsem, že bude asi tak 1 hodina ráno. Rozhodl sem se jít radši domů. "Však já si ho ještě najdu.." Řekl jsem si pro sebe a s mírným úsměvem šel domů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Glambe Glambe | E-mail | Web | 26. ledna 2013 v 14:26 | Reagovat

:D Škoda že je jednodílná :DD Jinak je suprově napsaná, jen tak dál! :-)

2 Undertaker Undertaker | Web | 16. února 2013 v 23:48 | Reagovat

Teda... Upřímně...
COOOOOOOOOOO? xD To je JOKE?
Pardon, slečno, ale aspoň tu gramatiku, když už nic, fakt to stojí za ho*no... Interpunkce asi taky nebude tvůj kamarád.
Nechápu logiku hlavního hrdiny a už vůbec ne jeho schopnost vidět ve tmě něco, čeho si normální člověk má problém všimnout i na světle. A teda absolutně nechápu spojení: "[V] hlavě se mi pořád odehrávali jeho oči, jeho krásné rty,..." Ehm... Jak se můžou oči odehrávat? Chápu, kdyby to byly okamžiky, ve kterých se oči vyskytujou, ale jinak NO SENCE.
Dál... Jak mohl VIDĚT, že se usmívá, když ho líbá??? O_o Sorry, to jsem zkoušela a rozhodně jsem to NEVIDĚLA, ale spíš CÍTILA. A to je rozdíl.
Ale co mě dostalo nejvíc... "Zakopl jsem. Celkem tvrdě..." Jak může někdo tvrdě zakopnout? O tvrdém dopadu jsem už slyšela, ale o zakpnutí ne.
Dá se říct, že obdobných nelogičností je tento text plný.

3 Kvicka Kvicka | E-mail | Web | 16. února 2013 v 23:49 | Reagovat

Nakonec si to neodpustím a budu přece jen komentovat.

o_O Jak je možné...že on tak střídavě v té tmě vidí a nevidí?.....A to není jediná podivná věc v této povídce. Zajímalo by mě třeba, jestli ho podle jméno bude hledat ve zlatých stránkách.... nebo jak to jako plánuje. Skoro bych řekla, že je tam jedna "plot hole" za druhou..ale to by tam nejdřív musel být nějaký smysluplný "plot".

4 Zuzu Zuzu | Web | 17. února 2013 v 0:22 | Reagovat

Tak tohle je moc.Děláš si srandu? Něco tak spatlaného, naivního, hloupoučkého a smysl nedávajícího jsem už dlouho neviděla. Ježiši ženská, zamysli se nad tím trochu! Na začátku píšeš, že z toho má trauma, potom se mu to líbí a nakonec ho chce ještě hledat? What the fuck?
"Do tváře mu nevidím, ale nejde si nevšimnout jeho havraních vlasů a šedých očí" Tak sakra vidí nebo ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama