Leden 2013

Lepší časy 5. část

5. ledna 2013 v 23:49 | Romi |  Lepší časy
Jen aby jste věděli, tak tenhle díl tady máte kvůli Bašce :D Nebýt jí, dám vám sem ten díl až zítra :3


Já jen stál, a díval se na Adama. Z jeho pohledu se nedalo nic vyčíst. Co to mělo znamenat? "J-jo promiň..už jdu, já tady jen zapomněl mobil..Už nebudu rušit." Věnoval jsem Adamovi zmatený pohled, než odešel za dveře.
Těžce jsem polkl a opřel se o dveře. Panebože…panebože…panebože!!!! Jak může být tak nádherná, talentovaná, úžasná, dokonalá, mírumilovná, upřímná….No dobře už to asi stačí…JAK MŮŽE BÝT HVĚZDA JAKO JÁ BÝT ZBLÁZNĚNÁ DO TAKOVÝHO KLUKA?! I když…Vsadím se, že bych určitě nebyl jediný, který po něm kouká. No to je jedno..Už to radši nebudu řešit. Jdu zpátky do kuchyně, kde musím ještě něco vyřešit. Tím něco myslím hovor s Charliem. Určitě musí zuřit jak prase. "Panebože!!! No milý Lamberte…A seš pěkně v prdeli..! 8 nepřijatých hovorů právě od něj.. No to zase bude. Pokouším se o chraplavý hlas, aby ta falešná nemoc působila věrohodně a vytočím jeho číslo. No věřte, nebo nevěřte..Já to dokázal!!! Ano! Nakecal jsem Charliemu, že jsem nemocnej !! ha! Teď, když už mám vše zařízený jdu do obýváku abych si zapnul televizi.
Vyjdu z ložnice a mám namířeno jít do kuchyně s tím, že se zeptám Adama jestli si můžu udělat čaj. Naposledy jsem pil džus a teď mám chuť na nějaký horký nápoj. Vejdu do kuchyně a tam nikdo. Zkusil jsem to v koupelně, a tam taky nikdo. Dostal jsem nápad, tak se jdu podívat do obýváku, který jsem nějakým zázrakem našel. Třeba tak Adam bude. "Ha! Trefil jsem se" řeknu si pro sebe. "Mohl bych si prosím udělat čaj?" Vyvalím na něj ty svoje hnědý oči, který jsou moje už dlouholetá zbraň. "Já ti ho udělám, můžu?" Jen jsem přikývl a běžel sem do kuchyně, což Adama asi pobavilo. Teda podle toho, jak se furt usmíval. Nemůžu se nabažit jeho úsměvu..Má kouzelný úsměv a ty jeho vlasy..A oči!!! Úplně si sebe dokážu představit jak se mu prohrabuju ve vlasech a líbám ty jeho krásné nadýchané rty.. Adam mě vytrhne z myšlenek tím, že už mi podává horký čaj. Musel sem být zasněnej asi hodně dlouho! Pomyslel jsem si. Krásně voněl, řekl bych to asi na jahodovej čaj. Sedl sem si na židli a popijel. Adam si sedl naproti mně. "Kde vůbec býváš?" Přerušil Adam to krásné ticho. "Tak různě..Rodina mě vyh…." Až teď mě zarazilo, co sem mu řekl! Já mu to nechtěl říct..! "Vyhodila mě..Kvůli mé orientaci." Řekl jsem prostě, i když trochu vyklepaně a znova si upil čaj. "Tak teď sem býval u kámoše, ale víc času trávím v baru." Viděl jsem, jak Adam zkameněl jak sem mu řekl o rodině. Ale to aji ostatní měli podobnou reakci. Hodina se blížila ke 20:00 a já už byl pěkně unavený. Dopil jsem čaj a chtěl si jít lehnout. Zastavila mě Adamova ruka, která mě držela moje zápěstí. Tázavě jsem se na něj podíval. "Děje se něco?" Ještě chvíli jsme na sebe jen takhle zírali. "Nechceš ležet semnou? Teda jestli nechceš nemusíš!" Vyvalil jsem oči. Sny se snad plní! On mi normálně nabídl, jestli bych s ním nespal! Radostně jsem přikývl a šel si lehnout k němu do ložnice. Mezi tím se šel Adam osprchovat. Byl tam celkem dlouho. Rozhodně dýl, než já. Slyšel jsem fén. Asi už vylezl. Pomyslím si. Když slyším, jak se otevírají dveře od koupelny, zalezu do postele a dělám, že spím. Slyším kroky k posteli. "On asi vážně spí. Je tak roztomilí, když spí.." Měl jsem sto chutí ho políbit aspoň na tvář, ale nechtěl jsem riskovat, že bych ho probudil. Proto sem se k němu naklonil a pohladil ho po tváři. "Cítím jeho dech na mím krku! O bože..Ten jeho dech tak krásně hřeje.. A tak jemné ruce! Co mám dělat?!" Prudce jsem se zvedl z postele do sedu a bezmyšlenkovitě jsem Adama políbil. Hned sem na něm poznal, že je v šoku. Však taky kdo by nebyl! Čekal jsem co bude.. Myslel jsem si, že se odtrhne a bude dělat, že se to nestalo. Ne! Mýlil jsem se. On se normálně do toho polibku zapojoval. Vlastně to byl on, který mi hrábl rukou do vlasů. Nekontrolovaně jsem vydechl. Cítil jsem, jak mi jazykem zajel do mích úst. Mé tělo se zachvělo. Měl sem takový…no příjemný pocit z toho co se teď stalo. Chytl jsem ho za ramena a svalil ho do postele. To už se ale Adam svalil na mě. Ruce mi vytáhl na horu a uvěznil je ve svých. Teda jen v jedné ruce. Tou druhou rukou mi bloudil po těle. Tiše jsem zasténal , a Adam zas uvěznil mé rty. Rukou mi zajel pod tričko a já zavzdychal. Sklouzl ke krku a začal ho taky líbat. "Můžu se zeptat, co tě k tomu přivedlo?" Zamumlav mi do něj , což příjemně šimralo. Za triko sem si ho vytáhl zpátky, abych se mu podíval do obličeje. "Ty!" Věnoval jsem mu naposledy významný pohled a znova ho dravě políbil. Jedna moje ruka byla obmotaná kolem jeho krku, a ta druhá ho hladila po zádech. Adam mi spokojeně vrněl do úst. "Už jsem strašně unavený." Odtrhl jsem se od něj a provinile se na něj podíval. "To je v pořádku, jen se prospi." Po svých slovech se Adam svalil na svojí polovinu a mě si hned přitáhl k sobě. Já ležel zády otočený k němu a on se mi hrabal ve vlasech. Spokojeně jsem vydechl a pak už jsem byl v říši snů…

Lepší časy 4. část

5. ledna 2013 v 15:10 | Romi |  Lepší časy
Zatajil jsem dech, a tiše pozoroval Tommyho nádherné oči. Jeho horký dech se propojoval s mým. Ani sem si nevšiml, jak blízko u sebe jsme. Skoro se nám dotýkaly nosy. Chtěl jsem udělat první krok, dokud mě blonďáček nepřerušil symbolickým zakašláním, čímž naznačil, abych pokračoval v ošetřování jeho rány na čele. "Nejsi ty ten Adam Lambert? " Po chvilce sem se zeptal. To ticho mezi námi bylo nesnesitelné. "No..jo jsem no.." Sakra! Já myslel, že mě znát nebude. Já mu nechtěl nic říkat, abych ho ještě víc nevyplašil.! "Aha tak to je fajn..Tvoje hudba se mi celkem líbí" Co..co …co?! Tak takovou reakci sem vážně nečekal! Já myslel že po mě bude chtít podpis jako většina lidí. A on si jen tak řekne že to je fajn? ..Byl sem trocha zaskočený, když jsem zjistil že to je fakt TEN ADAM LAMBERT ale co.. Přece je to člověk jako každý jiný. "Tak..teď víš, kdo jsem, a vidíš i můj barák. Můžu teď vědět něco o tobě? Třeba kolik ti je let? A proč na tebe ti kluci včera venku zaútočili?" Když se mě na tohle Adam zeptal, zkameněl jsem. Ano věděl jsem, že se mě na to zeptá. Ale aji tak mám z toho prostě šok! "Je mi 27.. A hele! Musíš mi věřit já s těma klukama vážně nemám nic společného.. Já jsem je zahlédl, ale to už běželi po mě a chtěli prachy. Já peníze nemám! Teď momentálně ne!" Neudržel jsem se a začal brečet. Neměl jsem v plánu se před Adamem takhle zhroutit,ale ta myšlenka, že by mě mohli zabít a navíc sem si vzpomněl na svoji rodinu..Bývalou rodinu" Rychle sem Tommyho objal a povídal mu nějaká uklidňující slova. Instinktivně jsem zabořil obličej do jeho hrudi a poslouchal jeho uklidňující dech. "Dobře… Až o tom budeš chtít mluvit, tak pak teprve začneme. Teď tě nechci trápit ju?" Jen jsem přikývl. Na nic jiného sem se totiž momentálně nezmohl. Když mě od sebe Adam odtáhl, zbrkle jsem si začal utírat slzy. "Teď si dopřejeme prima koupel ano?" Po této otázce jsem vstal a Tommyho nevědomky chytl za ruku. Divné.. Neucukl a ani se mi nevytrhl. Asi to nebral tak, jako já. Jak jsme vešli do koupelny, byl jsem ohromen! Vždyť ta jeho koupelna byla větší, než můj pokoj ne?! A ta vana….yumí...."Tady máš ručníky, a vodu si snad umíš napustit sám že? Beru to jako ano.." Nenechal mě ani domluvit a já se tiše zasmál. Potom řekl ještě pár vět, které mě ani moc nezajímaly. Popravdě sem se nemohl dočkat té horké vody, která za chvíli obalí moje tělo. Do 10ti minut byla vana naplněná z půlky vodou a z půlky pěnou. Doslova jsem tam skočil, jak sem se těšil. V klidu sem si vychutnával to teplo, zavřel oči a začal jsem přemýšlet. Přemýšlel jsem o úplných kravinách..Třeba o rodině a tak..Na menší chvíli jsem ponořil hlavu, protože sem měl vlasy ještě zašpiněné od krve a slz. "Sssss-sakra!!" Krk už tolik nebolel, ale zapomněl jsem na to čelo…Prudce jsem se vynořil, a čelo si silně stiskl v dlani. Zkusil jsem to znovu. Když sem hlavu ponořil po druhé, už to tolik nebolelo. Pod vodou jsem strávil poměrně dost dlouho.. Ani nevím jak jsem to dokázal..! Koukl jsme se na hodiny, už je to přes hodinu co jsem tady. Voda už se zdá být studená. Vylezu a v rychlosti se obalím ručníkem jak na těle, tak i na hlavě. Nedalo mi to, a začal jsem si prohlížet celou koupelnu. Všechno bylo krásně moderně zařízené. Menší koberec černé barvy, který byl sladěný s umyvadlem a sprchou. Vana a ostatní věci byly bílé. Přitom rozhlížení jsem si všimnul taky fénu na vlasy. U něj byl taky lak na vlasy gel šampon balzám a další věci. Hádal jsem, že se Adam o své vlasy velmi hodně stará. Taky že jeho vlasy vypadají úžasně! Otevřel jsem dveře a nesměle zavolal "Adame?" Z kuchyně se ozval has "Děje se něco?" Jeho hlas nebyl tak srozumitelný takže sem pochopil, že něco zrovna jí. "Já jen.. v koupelně je fén. Mohl bych ho použít?" "Není problém posluš si" Mile mi odpověděl a já hned zalezl zpět do koupelny. Zapnul jsem fén a pečlivě si vyfénoval vlasy. Nemohl jsem si to odpustit a použil jsem trochu laku na vlasy aby mi ty otravné pramínky držely na správné straně. Konečně jsem byl se vším hotov ale teď mě zarazilo jedno, a to je oblečení. Ano, mám oblečení ale to jen, co sem měl teď na sobě a to je teď špinavé. No nic… Zkusím poprosit Adama, jestli nemá něco v mojí velikosti. Vyšel jsem ven s ručníkem obvázaným kolem pasu. "A-Adame?....nemáš nějaký oblečení v mojí velikosti? To…..já jen…že mám to svoje špinavý víš.." Oči mi vypadli z důlků a pusa vypadla s pantů..To…on…..já ho tady fakt vidím promenádovat se tady s ručníkem kolem pasu a s tak svůdnýma Vlasama… no wow…Teď ty jeho krásně blond vlasy vynikly… Je mnohem hezčí, než když sem ho viděl poprvé. JÁ NEVĚDĚL ŽE ON MŮŽE BÝT JEŠTĚ HEZČÍ! "Jo, podívám se po něčem" Po svých slovech Adam vstal ze židle, a já ho tiše následoval do ložnice, kde měl OBŘÍ skříň oblečením. Byl jsem ohromen.! Tak krásný hadry. Chvilku se v tom hrabal , než nakonec našel černé triko a šedý džíny. "Bude se ti to líbit?" Neodpustil jsem si užaslý úsměv. "Děláš si srandu?! Tohle je přesně můj styl. Děkuju!" Adam se jen usmál. "Jo a tady..ještě máš nějaký to spodní prádlo." Řekl už tišeji. Chvíli mě pozoroval, než sem se na něj tázavě podíval jestli by mě tady mohl nechat chvíli samotného. Zase ten jeho pobavený smích, ale nakonec odešel. Prohlížel jsem si své oblečení a po chvilce jsem se do něj začal soukat. Rifle byly velmi pohodlné. "Promiň já tady něco zap…." Chtěl jsem to doříct, ale nešlo to. Přede mnou stál krásný drobný blonďáček v šedých riflí a bez trička. Úplně jsem zapomněl, co že sem to chtěl udělat. No udělal jsem přesně to, co mi řeklo srdce.

Lepší čásy 3. část

4. ledna 2013 v 18:27 | Romi |  Lepší časy
Je ráno. Pokojně si ležím, dokud mě nezačnou šimrat paprsky světla na mém obličeji. Pomalu a uvolněně otevřu oči s úsměvem na tváři. Kouknu na hodiny. Je 11:15 najednou jako by mě někdo praštil do hlavy se mi všechno vybaví. "Bože!! Je pozdě! Co ten kluk?! Je vzhůru?! Musím se na něj jít podívat! A hned!" Mám štěstí, že sem včera večer šel spát v oblečení, co sem zrovna měl na sobě, protože teď bych měl akorát víc práce. Vyskočím z postele a ze svého pokoje vystřelím jak ten největší idiot. Teď už nervózně jdu ke dveřím od pokoje pro hosty. Potichu otevřu dveře a nakouknu dovnitř. Jen pro sebe si zajásám, protože ještě není vzhůru. Teď mám čas se umýt a nachystat snídani. Jdu do koupelny a první co udělám je, že jdu opět do akce s mými vlasy! Vždy musí být dokonalé. Ano! Dokonalé tak, jako já! V rychlosti potom přeběhnu do kuchyně, a směřuju k ledničce. Doufám, že ten kluk miluje sladké stejně, jako já, protože budou palačinky. Uběhla půl hodina a já mám konečně všechno hotové. S tácem v rukou vejdu sebejistě do pokoje a snídani položím na malý noční stolek. Potom si sednu na postel k tomu klukovi. Neubránil jsem se úsměvu. Přesně vím, že sem ho včera nezakrýval a teď vidím, jak je celá přikrývka shozená na zemi. Asi se mu zdál sen. Nakloním se k němu blíž, a pohladím ho po tváři. Zase se troška zavrtěl na posteli a já to beru jako dobré znamení. Snažím se ho jen velmi příjemně probudit. "Hej!..... Vstávej prosím tě, už si spal dost dlouho. " Konečně otevřel oči. Teda aspoň se o to snažil.. Vydal ze sebe nějaký pazvuk, kterému nebylo rozumět. Potom se podíval na mě. To už ale vytřeštil oči a prudce z postele vyskočil a začal couvat ke zdi. "Kdo jste? A kde to jsem?" Já jen nehybně stál a zamyšleně ho pozoroval. Ty jeho krásně karamelově hnědé oči, které mě pozorují.. V tuhle chvíli mi to přišlo fakt nevhodné, ale..Páni!..je nádherný. Řekl sem si pro sebe. "Jmenuju se Adam a právě teď si v mém domě v pokoji pro hosty. Nemusíš se mě bát.. Jen aby ti bylo jasno, tak já tě zachránil od možné smrti! To ale teď není to hlavní. Zhluboka sem se nadechl, abych mohl pokračovat mezitím, co mě ten neskutečně roztomilý kluk pozoroval. "Pamatuješ si na něco ze včerejška?" Pobídl jsem ho, aby začal mluvit. Ještě chvíli na mě nevěřícně zíral a pak zpustil. "N-no… Mlátili mě.. Hodně. Bolelo to… A-a já nemohl nic dělat. Pak jen t-tma a to je vše. Teď jsem tady.." Udělal jsem krok k němu a jak jsem uviděl, že se ještě víc stáhl, tak sem zase couvl. " Tím, že se budeš bát nikomu z nás nepomůžeš. Já se ti snažím pomoct. Chápu tě, že prožíváš právě teď dost velký trauma, ale to já taky a jen proto že sem tě sem donesl. Zkus spolupracovat a řekni mi tvé jméno." "Tommy" špitl blonďáček a hrdinsky se napřímil. Usmál jsem se , když sem viděl jak se snaží udělat na sebe dojem tím, že se nebojí. Popravdě mu to moc nešlo. Z jeho očí sem poznal, že má ještě stále strach. Proto se musím snažit být na něj co nejmilejší. "Tady na nočním stolku máš snídani… Jestli máš teda hlad!" Dodal jsem. "Teď mě omluv. Za chvíli tě přijdu zkontrolovat." Pokoušel jsem se o milý úsměv a hned potom jsem zmizel za dveřmi. Já mezitím šel zpátky k posteli a sedl si. Oči mi zůstali na tácku s jídlem. Ano, Adam předpokládal správně. Mám hlad a pěkně velkej. Jelikož si vydělávám málo, tak palačinky jsem neměl od té doby, co mi je naposledy dělala máma. Ale nejsou náhodou otrávený? Ceeh….Proč by tohle Adam dělal že? Vždyť mě vůbec nezná. Jelikož se mě začala zmocňovat velmi silná touha po jídle, přestal jsem mít všechny obavy a pustil se do palačinek. Po malé chvilce jsem měl vše v sobě. Jestlipak ty palačinky dělal Adam..Protože byly vážně výborné! Nebo snad tady má služebnou? Protože tenhle pokoj , ve kterém jsem je dost luxusně zařízený. Teď mi něco došlo.. Adam, služebná, luxusně zařízený barák,… Počkat! Není on náhodou ten Adam Lambert?! Z myšlenek mě vytrhl právě on, když vstoupil do mého pokoje. "Všechno v pořádku?" Ještě pořád stál přede dveřmi. Asi viděl, že jsem všechno snědl, protože se spokojeně pousmál. "Chutnalo ti to?" Na jeho otázku jsem jen kývnul. Přivřel jsem oči, protože jsem si všimnul, jak Adam něco schovává za zády. Nic sem neříkal a čekal jsem, co bude dál. "Jo.. promiň nemám to před tebou schovávat, já jen.. všiml jsem si tvých ran na krku a na hlavě tak ti je musím ošetřit, aby se ti to nezanítilo." Sedl si ke mně na postel a já ho pečlivě pozoroval. Vytahoval nějakou lahvičku, předpokládal jsem, že to je dezinfekce. Potom ještě obvaz. Snad mi nebude obvazovat aji hlavu! Zhrozil jsem se. Poloha teď vypadala trochu divně, protože já musel zaklonit krk, aby se mi k té ráně mohl Adam dostat. Takže to vypadalo, jako by mě chtěl líbat. Samotné představě sem se pro sebe zasmál. Dokud se nedostavila neuvěřitelná bolest. Sykl sem a Adam určitě cítil jak jsem se celý napnul. Přece jenom ta rána na krku byla dost velká. "Ššš.. vydrž, za chvilku to budeš mít za sebou" Utěšoval mě. " Nejsem malá holčička, aby si mě takhle uklidňoval" Poslušně jsem držel dál bez jediného náznaku bolesti. "No vidíš! A je to." Nejistě jsem se usmál. Adam teď vzal ještě obvaz. Zaujatě jsem ho pozoroval. Až pak mi zase poručil, abych zaklonil hlavu. Chvíli se nic nedělo. Čekal jsem, že mi to začne obvazovat, ale nic. Místo toho sem cítil, jak mě konečky jeho prstů pohladily po krku. Snažil sem se to ignorovat, ale nešlo to. "Proč ti to udělali…" Řekl Adam tak potichu, jakoby to spíš řekl jen sám pro sebe. Já jen těžce polkl a bolestně jsem zavřel oči. Konečně se pustil do obvazování a já si oddechl, že už to mám za sebou. Bohužel jsem zapomněl ještě na jednu ránu, která byla na čele. Zavrčel sem a Adam se pobaveně zasmál. Poté mi začal ošetřovat i ránu na čele. Sledoval jsem Adama jako bych ho už znal léta. Jeho oči sledovali, mé čelo do té doby, než na malinkou chvíli sklouzly k mým očím..

Lepší časy 2. část

4. ledna 2013 v 16:08 | Romi |  Lepší časy
Celou cestu co jedu dom, se věnuju řízení, a občas se na něj podívám. Chudáček… Co po něm chtěli? Co jim ten chlapec provedl? Přece ho nezmlátí jen tak pro nic za nic. Museli si ho vyhlídnout. Ale když ho tahali to té uličky tak sem slyšel nějaký slova… Jakoby se spolu ..hádali? Mohlo jít taky o peníze. Teď jsem to přestal řešit. Jak mile ho přivezu dom, musím mu dopřát pohodlí a bezpečí. Až se probere, pak potom začnu vše řešit. Musí mi říct, co mu udělali a proč to udělali. No vlastně… Je tu ještě jeden háček. Musím se na nějakých pár dní vyvlíknout z Charlieho zajetí. Nemůžu ho tady nechat samotného a odjed za prací aniž bych věděl, kdy se vrátím. Tak si prostě zahraju na nemocného! Lamberte ty jsi genius!! No musel jsem se pochválit. Konečně jsme na místě. Zaparkuju a zase opatrně vezmu toho klučinu do náruče. Nějakým zázrakem odemknu dveře a otevřu je. Ještě, že mám u sebe pokoj pro hosty. Jinak by asi musel spát semnou a to by moc dobře nedopadlo. No na můj kožený gauč ho nedám! Na to byl až moc drahej, aby mi ho pošpinil. Povlečení se dalo vyprat, ale kůže ne. Správně, o svůj dům velice pečuju. Pomalu se s ním přesunu do pokoje, kde ho položím na postel. Nebylo co dělat. Teď jsem mohl jen sedět a čekat až se probudí. Nevím, co to bylo, ale nějakým způsobem sem z něj nemohl spustit oči. Vypadal tak nějak… no roztomile, když spal. Neubránil sem se úsměvu. Měl velmi zajímavý styl. Jelikož se hodně věnuju taky módě, můžu posoudit, že tenhle kluk rád tvrdou hudbu. Vystihuje to triko s nápisem "Metallica" a černé potrhané rifle. Teď jen nevím, jestli ty rifle byly už tak potrhané, nebo mu je ti kretény tak roztrhaly. To už asi ne… Ale spíš to první, co mě zaujalo, byly jeho vlasy. Blond vlasy na jedné straně vyholené. Část bez vlasů odhalovala propíchané ucho. Měl tunel a pár menších náušnic. Menší pramínek vlasů mu spadl do obličeje. Natáhl jsem ruku, a jemně mu ho dal na stranu. Bezmyšlenkovitě mi ruka sklouzla k jeho tváři a konečky prstů ji pohladila. Měl krásně jemnou kůži a bledou tvář. Když jsem prsty sjel k jeho krku, všiml jsem si velké rány. Vytřeštil jsem oči. Tohle nebyla řezná rána. Někdo ho škrtil. A vypadá to dost čerstvě. Tahle rána ale nebyla jediná na jeho těle. Zaschlou krev měl i na čele. Nepatrně se zavrtěl na posteli a já ruku radši rychle stáhl. Nechtěl jsem ho vyděsit. Až se probere, bude mít určitě hlad, a já ty rány co má na krku a na hlavě budu muset ošetřit. Tolik věcí tu ještě bylo k zařízení, ale to všechno budu muset udělat až zítra. Navíc je už dost pozdě a já předpokládám, že dnes už se neprobudí. Dlouhou dobu jsem se pořádně nevyspal, i když dnes asi moc spánku taky mít nebudu. S tím klukem nevím nevím, kdy se pořádně vyspím. Zkusím na něj aspoň na chvilku zapomenout. Jdu do ložnice, která je hned vedle pokoje pro hosty a svalím se do postele. Netrvá to ani minutu a už jsem tuhej…

Lepší časy 1. část

4. ledna 2013 v 16:08 | Romi |  Lepší časy
Adam
Právě jedu svým BMW ze studia rovnou dom. Byl to dost dlouhý den..Charlie po mě chce, abych pro Glamberty udělal další nové album. Jako bych toho neměl už dost. Ale zvykám si. On byl vždy takovej dost uspěchanej a myslel si, že pro mě je úplná hračka složit texty k asi 15ti písničkám.. Nechápe, že moje songy jsou o citech. Každá písnička vypovídá o tom, jak se zrovna cítím. Ale co, nebudu ho pokoušet a radši budu jak poslušnej pes. Ceeh….Děsně mě bolí hlava, protože dnes jsem byl ve studiu poměrně dlouho a vůbec sem nespal. Teda ty předešlý noci sem nespal. Musel sem totiž psát texty dokonce i doma. Někdy lituju toho, že jsem slavný..Má to své výhody, ale i nevýhody. Nikdo mi nikdy nedá pokoj. Každej po mě něco chce. "Sakra!" Tak hodně jsem se zamyslel nad svým životem, až sem si nevšimnul té obrovské kolony, která stojí přede mnou. Jak sem si ji nemohl nevšimnout?! No jo..Člověk normálně přehlíží auta, které večer svítí na celou dálnici a troubí jak prase. Prudce zastavím a čekám asi 10 minut. Když si všimnu, že to je na dlouho, rozhlížím se všude, kolem jak bych to mohl objet. Přitom obhlížení jsem si něčeho všiml. Zahlédl jsem asi 5ti člennou partu, která táhne jakéhosi kluka. Není to spíš malý chlapec? Zamyslel jsem se. Ale když sem viděl, jak mu ten největší, z party dal pořádnou ránu do tváře,myšlenka, že to byl malý chlapec zmizela. Z myšlenek, které jsem měl momentálně upřené jen na toho kluka mě vyvedl hluk, který se ozýval přímo zamnou. Auta na mě troubily a já si všiml, že přede mnou už žádná auta nestojí. Chvíli jsem se rozmýšlel, a nakonec místo toho, abych jel pryč, jsem vyjel z místa, kde na mě každej troubil a zastavil kus od místa, kde byl nebo spíš ještě je ten kluk. Pár minut jsem počkal, než všechna auta odjedou pryč, aby tady byl klid. Asi po 5ti minutách jsem vylezl a opatrně sem se přiblížil k uličce, kde byly ti kreténi. Konečně jsem nahlédl a sevřel se mi žaludek. To doopravdy nebyl chlapec. Byl to kluk spíš menšího vzrůstu, kterého právě týrají tihle hajzlové. Bylo jich moc a šel z nich dost strach. Nemohl jsem jít za ním a pomoct mu, přece jenom jsem světoznámá hvězda. Nemůžu si dovolit mít pod okem nebo kdekoliv jinde monokl. Ale zároveň jsem tam nevydržel jen tak stát a čekat až utečou a ten kluk se možná už neprobere. Dostal jsem nápad. Zkusím je vystrašit mojí aplikací na mobilu. Měl jsem tam spoustu zvuků, které jsem ani nevím proč postahoval. Ale to už je dost dlouho. Rychle jsem tam vyhledal policejní houkačku a schoval se za roh, spíš za kontejner. Pobaveně jsem se usmál, když sem viděl, jak ti srábci zdrhají jako o život. Chvíli jsem čekal s tím, že ten cizí kluk bude utíkat taky, nebo aspoň bude volat o pomoc. Nic. Jen ticho. Dostal jsem strach, a opatrně jsem vešel do tmavé uličky. Viděl jsem ho tam. Nehybně ležel skroucený do klubíčka a po spánku mu tekla krev. Naposledy jsem se za sebe ohlédl, jestli za mnou nebo někde dál nikdo nestojí, a vrhl jsem se za tím klukem. Zkoušel jsem tep. Zatím žil, ale dost těžce dýchal. Aspoň co sem sám zjistil. Nevěděl jsem, jestli ho mám zvednout, protože se mohlo taky stát že má něco zlomeného, a já bych mu ještě přitížil ..Pokud je to ještě možné.. Riskl jsem to, a vzal ho do náruče. Byl strašně lehoučký a tak drobný… Nenápadně jsem s ním přešel k autu a posadil ho do něj. Bylo mi dost divný odvést k sobě kluka, kterého neznám a viděl jsem ho poprvé v životě. Ještě v takovém stavu. No musel jsem. Přece ho tu nenechám..

Dva životy 12. část

4. ledna 2013 v 16:02 | Romi |  Dva životy
"Určitě máš hlad, nedáš si něco?" Vytrhl Tommy Adama z myšlenek. "No už jsem nějakou dobu nejedl.." Tommy šel připravit něco k jídlu. Nebyl moc dobrý kuchař, ale uměl výborné palačinky a tak trochu měl v hlavě, že by se Adamovi teď něco sladké mohlo hodit. Vytáhl tedy ze skříňky mouku, cukr a mléko. Vajíčko však nemohl najít, tak se šel podívat ještě jinam. Chtěl se otočit, ale Adam ho zadržel. Ne že by mu něco řekl, ale stál přímo za ním a objal ho pevně kolem pasu což Tommyho úplně paralyzovalo. Adamova ústa se automaticky přilepila k Tommyho krku. "Nemáš náhodou hlad?" Škádlil ho Blonďáček. "Mám hlad, ale chci sníst tebe.. Jsi k sežrání" Tommy od sebe černovláska nepatrně odtáhl a jemně ho políbil na rty, než zase zmizel v kuchyni a matlal tam něco, co měla být jejich večeře. Zazvonil mobil. "Zvednu to! Ty teď máš práci." Usmál se na Tommyho a ten mu úsměv opětoval. "Haló? Dobrý den pane doktore tady Adam Lambert. Ne Tommy teď nemůže..ehm…Nemá teď čas, děje se něco? Jak je Saulimu?" Zajímal se Adam.. Tommy hned zbystřil jak slyšel slovo Sauli a doktor. Najednou si všiml, jak rychle Adam zbledl. Oči se zase zbarvily do ruda a pomalu odložil mobil. "Co se stalo Adame?!" Mlčel…Vůbec nevěděl, co říct. "No tak co je?!" Naléhal na Adama. "Sauli..On…on..je..m-mrtvý…" Tommy zkameněl. Strašně se mu rozklepaly kolena. Měl teď úplně stejný pocit, jako když sledoval Adama jak kousl Sauliho do krku. Pomalu došel k černovláskovi a jen si sedl na gauč. Položil mu hlavu na hruď, ale nebrečel. Tohle byl spíš momentální šok. "Ach Tommy…Je mi to tak líto! Doktor říkal, že měl i strašnou migrénu. Dávali mu prášky, ale akorát se to zhoršilo. A s tou ránou na krku se to prostě nedalo. Prej byl moc slabý..Nevím co mám dělat Tommy!! Všechno jsem pokazil!" Pomalu se na blonďáčka podíval a viděl něco, co nikdy v životě vidět nechtěl. Tommy nebrečel, ale ani skoro nedýchal. Omdlel. "Tommyšku!!! Probuď se prosím tě!" Plácal ho Adam po tvářích a nic. Musel vzít vodu a trošku mu pocákat obličej. "C-co? Co je?.." Tommy asi po 10ti minutách vstal ale pak zase viděl Adamův smutný a ustaraný obličej plný bolesti. Vrhl se mu do náručí, a začal brečet.."Kdybych za každou Tommyho slzu dostal dolar, už bych byl milionář.." Tohle si však řekl Adam pro sebe. Hřejivě ho objal, a lehl se s ním na gauč. Po chvilkách mu odhrnoval pramínky vlasů z obličeje, které se mu lepily na jeho vlhkou tvář. "A-Adame?..." Promluvil po chvilce Tommy. "Já se na tebe nezlobím..Měl bych, ale nezlobím. Proč?" Adam se pousmál a stiskl blonďáčka ve své náruči o něco víc. "Já nevím Tommy..Fakt nevím..Je to zvláštní, po tom, co všechno jsem udělal..I když jsem vůbec nechtěl. To všechno bylo z lásky k tobě." Nastala chvilka ticha. Oba zase jen leželi a dívali se na sebe. V očích měli oba dva smutek, ale zároveň lásku a štěstí. "Adame? Slíbíš mi něco?" Prosebně se na něj podíval. "Tommy..Pro tebe cokoliv" Blonďáček vstal z gauče hluboce se Adamovi zaryl do očí.. " Už nikdy nebudeš dělat to, co si dělal až do teď..Nevím, co tě k tomu vedlo..ale prosím, kvůli mně..Nedělej to." Černovlásek si ho za boky přitáhl zpátky k sobě, a posadil si ho na klín. Tam mu do ucha zašeptal. "Teď jsme jen my dva. Když jsem s tebou, nemá cenu nic takového dělat. Když mám tebe, mám všechno." Pohladil Tommyho po vlasech a políbil ho na tvář. Ten Adamovi zašeptal jen jednu jedinou větu. "Jen my dva…" ♥

Dva životy 11. část

4. ledna 2013 v 16:01 | Romi |  Dva životy

"Panebože…Co se ti stalo.." Adam měl až krvavě rudé oči ze kterých se valily velké horké slzy. I když byl teď obličejem natočený k Tommymu, jeho oči pořád klesaly k zakrvácené ruce. Blonďáček s ním začal třást, řval na něj! Bohužel ani to nepomohlo..Byl úplně v transu. Mezi tím, co se snažil Adama přivést zpátky do reality přemýšlel. Co ho sakra takhle rozbrečelo? Kdo mu způsobil ty dvě rány na ruce? A proč sakra nevnímá?! Je to těžký, když Tommy není schopný přijít na to, že všechny ty slzy, které Adam uronil, ty rány které má na ruce..To všechno bylo právě kvůli němu. "T-Tommy..Jsi to t-ty?.." Zeptal se Adam jemně chraplavým hlasem. Vypadal dost vyděšeně a zmateně zároveň. Blonďáček jen přikývl. Prožíval teď těžký šok. Nejhorší bylo, že teď je hlavní Adama uklidnit a ošetřit mu tu ránu, až pak teprve mu bude pokládat i ty nejšílenější otázky.. Hlavně, že bude vědět pravdu. Tommy chytl černovláskovu ruku a zahleděl se mu do očí. "Šššš…Už jsem tady, a ty jsi v bezpečí.." Chlácholil ho Blonďáček. Adam na něj jen nevěřícně hleděl. Než natáhl ruku, kterou pohladil Tommyho po tváři. Měl teď smíšené pocity. Chtěl se Tommymu omluvit ale zároveň ho políbit. Zajedno se ale bál jeho reakce. Může se taky vyděsit a utéct od něj.."Risk je zisk.." Řekl si Adam pro sebe a přitáhl se trochu blíž k Blonďáčkovi. Byli u sebe tak blízko. Jejich nosy se navzájem dotýkaly. No nemohl nic jiného dělat, než čekat, jestli Tommy udělá další krok. Viděl na něm, jaká je mu zima. Však jsou taky asi jen 3 stupně a on má na sobě jen šedé tričko. Opatrně položil ruku na Tommyho rameno a pomalu sjel k jeho boku. Za ten si ho pak přitáhl blíž k sobě. Byl rád, že se blonďáček vůbec nebrání. Musel to zkusit. Jemně se přisál k Tommyho rtům a čekal na jeho reakci. Byl překvapen. Začal spolupracovat. Tohle Adam vůbec nečekal.. Po tom všem, co Tommymu udělal má ještě tu duši ho políbit, a jak dravě.. Zajel rukou do Tommyho hebkých vlasů a trošku popotáhl. Teď zrovna na nic nemyslel. Myšlenky měl úplně prázdné. Zapomněl na svoji zraněnou ruku, a omylem se o ni zapřel. Okamžitě si ji chytl a chvíli pozoroval, jak se mu zase spouští nová a nová krev. "Kde se ti to s-stalo…" Zeptal se Tommy ještě trochu rozklepaným hlasem z toho předešlého polibku. "To sem si udělal sám..Už mě nebavilo myslet na tebe a na to, jak strašně jsem tě zradil.." Blonďáček na Adama civěl jak na zjevení. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by se Adam kvůli němu pokusil zabít. Chtěl ještě něco říct, ale na tohle už ho žádné argumenty nenapadaly. "Pojď..Jdeme ke mně domů a tam ti to obvážu." Chytl Adama za ruku a šli. Když byli u něho doma, blonďáček rychle vyhledal lékárničku. Aby mu ošetřil a obvázal ruku. Den už nahradil večer..Bylo asi 20:00. "Řekni mi..Co tě donutilo Saulimu tohle udělat?..A co si mu vlastně udělal.." Zeptal se překvapivě klidně. "Řekl bych ti to, ale ty by si mi nevěřil.." Blonďáček si k Adamovi sedl trochu blíž a pevně ho chytl za tu bolavou ruku. Černovlásek jen sykl bolestí. "Mluv!..prosím.." To už jeho ruku nedržel tak pevně. "Tommy..j-já.." Lezlo to z něj jak z chlupaté deky. "Co?!" Vyptával se Tommy nedočkavě. "Jsem..nevím co přesně jsem..ale..jo…Sauliho jsem kousl.. Když už jsem s tebou nějakou dobu byl, měl jsem pocit, že jsem se do tebe zamiloval..Původně si měla být moje….o-oběť. Ale já bych tě nedokázal zabít. Proto jsem si vybral jinou. Bohužel mě Sauli viděl, jak jsem jiného kluka kousl, a vystartoval na mě. Řekl jsem mu, ať ti to neříká, že tě nechci ztratit.. On to však nedodržel. Řekl mi, že už to víš a nenávidíš mě.. Neudržel jsem se a kousl ho.. Nechtěl jsem ho zabít, ale on mi nedal na výběr. Naštěstí to bylo mimo krční tepnu. Vydechl černovlásek a znovu se mu spustily nové slzy. "Jestli to chápu správně…Zabil jsi, nebo spíš chtěl si zabít Sauliho jen kvůli tomu, že ti na mě záleží?" Tommy na černovláska překvapeně kulil své hnědé oči. "Jo..dá se to tak říct.." Chvíli na sebe jen tak koukali..Nemělo cenu mluvit. To co si chtěli říct, si řekli a teď si jen užívali pohledu na tom druhém..

Dva životy 10. část

4. ledna 2013 v 16:00 | Romi |  Dva životy

Tommy už to nemohl vydržet.. Když neměl možnost jít za Saulim, tak se půjde aspoň projít. Už se mu nechtělo jen tak bezmocně sedět a nic nedělat. Natáhl na sebe černé džíny se šedým tričkem, navlékl boty na platformě a vyrazil. V půlce cesty si něco uvědomil. "A-Adam.." Kdykoliv na to jméno začal myslet, rozklepaly se mu kolena. Dřív to bylo z lásky, teď už je to z nenávisti. Pravda..Stýská se mu po něm..Po jeho jemných dotycích..Po tom jeho okouzlujícím úsměvu..Dostal strach. Co, když ho Adam někde uvidí, a bude se ho chtít pokusit zabít taky? "Ne..Musím sebrat odvahu, a jít do parku." Zrychlil v kroku, aby tam byl co nejdříve. Cestou nic nevnímal, ani to, že na něj zatroubila už asi 3 auta. Nedíval se na cestu. No nemohl, protože si pořád představoval, co by s ním Adam udělal, kdyby ho v parku našel. Dorazil na místo. Nikde nikdo, všude jen ticho. Připadalo mu to až moc podezřelé. Opatrně se kolem sebe podíval a poté si sedl na lavičku. "Co s ním asi teď je…Ještě mi ani nestihl ukázat, kde bydlí.." Vstal z lavičky a šel dál. Bylo mu jedno kam šel, ale chtěl být bez dosahu lidí..Úplně sám, bez nikoho..Za 10 minut došel tam, kde ještě nikdy v životě nebyl..Dostal strach. Bylo to tady nádherné, ale taky to tu vypadalo dost nedůvěryhodně. Rozhlížel se kolem sebe. Slyšel z dálky téct potůček, a zpěv ptáčků. Za bílého dne to bylo fakt krásné místo, za noci to už tak bezpečně nevypadalo..Na něco narazil. "C-co to sakra.." Viděl krev. Krev, která byla zaschlá na trávě a kus černé kůže. Došel k ní. Nejdřív si myslel, že to je třeba jen kůže z nějakého zvířete, mýlil se. Byla to černá kůže z oděvu. Dost Tommymu připomínala kůži, kterou Adam nosil na své bundě. "Do prdele.." Došlo mu to. Sice Adam Saulimu hodně ublížil, ale musel vědět, proč to udělal, proč mu takhle ublížil, a taky proč mu řekl Adam takový nesmysl, jakože Sauliho kousl do krku.. Musel všechno vědět. Teprve až všechno zjistí, bude mít právo Adama nenávidět. Problém byl ten, že vůbec neměl tušení, kam by Adam mohl zmizet, nebo spíš se někam doplazit.. Té krve tam bylo fakt dost, a Tommy měl strach, jestli ho třeba někdo nepostřelil, nebo i něco horšího..Moment, strach?! Ano, byl to strach. I přes to všechno co k Adamovi teď momentálně cítil, tu nenávist, kterou k Adamovi vedl se o něj bál. Dostal nápad, třeba bude u toho potůčku.. Vyrazil za zvukem šplouchající vody. Byl na místě. Jeho zorničky se mu rozšířily strachem. Začaly se mu potit ruce, a srdce mu tlouklo obrovskou rychlostí.. Viděl ho tam. Viděl, jak tam bezvládně sedí a kouká jen na svojí ruku, na svojí zakrvácenou ruku.. Oči měl rozmazané, celý obličej měl skoro černý od tužky na oči. Tommy předpokládal, že asi brečel.. Ale proč? To teď nebyl čas řešit. Rychle se za ním rozutíkal. "Adame!!!!" Klekl si k němu a pohladil ho po tváři. Najednou jakoby ho všechen vztek přešel, a nahradila ho starost. Adam nereagoval, jen mu po tváři stékal další proud slz.. Naklonil se k němu, aby mu zvedl hlavu. Jak měl konečně šanci pořádně pohlédnout do Adamova obličeje, zhrozil se. To, co teď viděl…Bylo to horší, než samotný ďábel..

Dva životy 9. část

4. ledna 2013 v 15:59 | Romi |  Dva životy
Adamovi vytryskly slzy. Pomalu šel za Tommym. Šáhl mu na rameno a provinile se na něj podíval. Tommy však ucukl. Oči měl plné zklamání, a agresivity. Adam chtěl ještě zůstat a nějakým způsobem prosit o odpuštění, ale jakmile uslyšel sirénu od záchranky, rozutíkal se někam pryč. Někam, kde ho nikdo nikdy nenajde, a někam, kde bude mít klid. Šel ještě hlouběji do parku. Byla tmavá noc a je to k neuvěření, ale ani on to tam vůbec neznal. Na jednu stranu byl rád, když to tam nezná on a to je upír, kolik lidí o tomhle místečku asi ví..Asi jen málo lidí. Nebo jen on sám. Poraženě se svalil k jednomu mohutnému stromu a díval se někam do prázdna. "Všechno je jen moje chyba..Ztratil jsem Tommyho a už ho nikdy nebudu mít. Zabil jsem Sauliho... Všechno jsem pokazil." Jen tam tak bezvládně seděl, a užíral se bolestí, kterou si vlastně způsobil on..
Dny pomalu utíkaly. Tommy byl doma a ještě pořád rozrušen seděl na gauči a neklidně četl knížku. Myslel na Sauliho. Je v pořádku? Bude vůbec v pořádku? Ještě je v nemocnici.."Tak moc rád bych ho chtěl vidět, ale zakázali mi za ním vstupovat, do té doby, než bude v pořádku." Zažil pořádný šok, a navíc má v krku pořádně hluboké rány způsobené od Adama.. "A-Adam!!" Vyhrkl Tommy. "Kde teď asi je..Ne že bych ho chtěl zrovna dvakrát vědět, jen by mě zajímalo, co asi teď dělá.." Z ničeho nic Tommyho popadla velká únava. Uvařil si kávu a lehl si do postele, kde se zase začetl do nějaký knížky.. "M-moje hlava.." Zanaříkal Sauli. Zrovna se probouzel v nemocnici a první co ucítil, byla právě bolest hlavy. Rozkoukal se kolem sebe. Vše se mu zdálo jako sen. I to, že ho kousl Adam. Chtěl se přesvědčit, jestli je to fakt pravda, a šáhl si na krk. Cítil to.Pořád to děsně bolelo. Chtěl si sednout, ale nemohl. Měl na sobě všelijaký přístroje a nemohl se ani hnout. Někdo zaklepal, byl to doktor. "Jak se cítíte?" Zeptal se starostlivě . "Už o něco lépe, ale mám strašnou bolest hlavy." Zabořil svoji hlavu do polštáře, aby zakryl své slzy, které mu vytryskly díky té neuvěřitelné bolesti. "Řeknu sestře, aby vám přinesla nějaké prášky proti bolesti, mezi tím mi prosím řekněte, co se vlastně včera večer stalo? Jak jste přišel k těm hlubokým ránám na krku?" Sauli ztuhl. Vůbec nevěděl, co na to má odpovědět. Kdyby mu řekl, že ho údajně kousl žlutooký upír, kterému se dokážou zbarvit oči do ruda, když se rozčílí, ještě by ho z nemocnice vyhodili s tím, že je blázen. "Rád bych vám něco řekl, ale ze včerejška si vůbec nic nepamatuju.." Doufal, že po něm doktor nic víc chtít nebude. "Dobře tedy..Za chvíli je u vás sestra s těmi léky na bolest." Sauli přikývl. Bylo něco málo po dvanácté hodině večer. Adam pořád seděl u toho samého stromu. Dlouhé dny nic nejedl a bylo mu to jedno. "Nezasloužím si žít.." Šeptl do tmy. Vytáhl si rukáv od své kožené bundy nahoru a zaryl své tesáky do zápěstí. Po chvilce je vytáhl. Byl jak v transu..Dost dlouho se vydržel dívat na to, jak mu kapky krve stékají po ruce a kapají do trávy. Byla to šílená bolest..Ale on to neřešil. Opět zaryl své tesáky, tentokrát však na jiné místo. Zavřel oči, opřel se hlavou o strom a začal usínat..

Dva životy 8. část

4. ledna 2013 v 15:58 | Romi |  Dva životy
Adam se Saulimu upřeně díval do očí. "wow.." Nechtěně Sauli užasle vzdychl. Jak to, že ty oči najednou tak působivě změnily barvu? Měnili se snad podle nálady? Adam se na něj jen nechápavě podíval. "Odpověz ty hajzle! Co přesně si Tommymu řekl?!" Oči se mu zbarvily ještě víc do ruda. "To se nikdy nedozvíš. Hlavní je, že Tommy už ví pravdu, a že tě taky vůbec nechce." Lhal. "V tom případě doufám, že si pamatuješ svůj trest.." Zasmál se na Sauliho, což ve tmě vypadalo, jako by se smál pravý ďábel. "To neuděláš! A ty moc dobře víš proč! Moc dobře víš, že by si tím Tommyho zranil!" Ne. Nevěděl Sauli, co přesně Adam udělá, Jen tak podvědomě tušil, že smrt jeho trestem nebude. I když ani vlastně neví, jestli Adam Tommyho skutečně miluje, nebo je to jen jedna z jeho obětí. Teď ho něco napadlo. Zabil Adam víc lidí, nebo ten minulý kluk, kterého viděl byl první? "Co, když Tommymu řeknu, že si odjel někam pryč hmm?" Adam jakoby slyšel mluvit místo Sauliho své druhé já. Měl pravdu. Nechtěl Sauliho vůbec zabít. Moc dobře věděl, že by tím Tommymu ublížil a navíc by taky mohl skončit někde ve vězení, nebo hůř..Třeba mrtvý. Sám nevěděl, že se tak dokáže bát, vždyť je přece upír ne?... "Ten Sauli..Bože to je trdlo! Radši bych ho měl jít někde najít, než si sám nechtěně ublíží." Rozhodl se rozespalý Tommy, oblékl se a vyšel ven. Problém byl ten, že vůbec nevěděl, kam má jít. "Počkat! Už to mám! O čem že to Sauli mluvil…Park!!! Ano! Tam půjdu!" Přidal do kroku, aby tam byl co nejdřív. "Vůbec mě neznáš..Nevíš, co ve mně je…" Adam se natáhl po Sauliho krku s tím, že ho kousne. Neměl totiž na výběr. Jestli už to Tommy ví, nemá cenu Sauliho nechat naživu. Stejně by nic nezhoršil, bohužel ani nezlepšil.. Udělal to ale mazaně. Nekousl Sauliho přímo do krční tepny, ale mimo ní. Chtěl, aby trpěl. Sauli měl v plánu zakřičet o pomoc, ale místo toho ze sebe vydral jen bolestný sten a hned po tom se Adamovi svalil do náručí. Ten ale Saulimu své tesáky s krku nevyndal. Ještě ne… "Kde k sakru je ten podivín?!" Rozčiloval se Tommy. Nejdřív šel k Saulimu domů, ale když zjistil, že tam nebyl, rozhodl se teda jít do parku. Něco uslyšel..Byly to tiché a bolestné výkřiky. "Panebože S-Sauli!!" Rozutíkal se Tommy rychle za tím zvukem. Ztuhl. Tohle vůbec nečekal. "A-Adame?!" Černovlasý muž se k Tommymu otočil a odhodil Sauliho. Adam mu to nějak chtěl vysvětlit, i když sám nevěděl jak.. Nestihl to. Malý blonďáček se s brekem rozutíkal k Saulimu, který ještě stále těžce vzdychal. "Co ti udělal?! Mluv semnou prosím!!" Naléhal Tommy. "P-promiň…já….tě….j-jen….chtěl….chránit." Pokoušel se Sauli ještě o pár slov. Tommy Saulimu strhl tričko, bez ohledu na to, že bylo venku asi -5 stupňů, obmotal ho Saulimu kolem krku, chytl ho do náruče a sedl si s ním na lavičku. Nemělo cenu s ním utíkat dom. Věděl by, že by to nepřežil. Rychle vzal mobil a volal záchranku. Mezi tím i uklidňoval Sauliho že všechno bude v pořádku. Dotelefonoval. "Co si mu sakra udělal?! A proč si to udělal?!" Ubrečeně řval na Adama. Ještě pořád držel trpícího Sauliho u sebe v náručí. "Já věděl, že všechno vypadalo až moc dobře! Všechno bylo až příliš dokonalé! Muselo se něco stát.." Adam jen bezmocně stál a díval se, jak jeho přítel brečí. Bylo to pro něj strašně bolestné, ale nedokázal ze sebe dostat jedinou hlásku. "J-Já ho…kousl" Vydral ze sebe po chvíli černovlásek. Jak šlo vidět, Tommy už víc slyšet nepotřeboval. Stejně mu nevěřil. Kousnul?! To tak… "Vypadni ty vrahu! Vypadni a už se nevracej!"

Dva životy 7. část

4. ledna 2013 v 15:57 | Romi |  Dva životy
Sauli se prudce ohlédl kolem sebe, a vyrazil za Tommym. Musel mu všechno říct. Věděl, že je Adam schopný mu něco udělat, když právě před svýma očima viděl, jak jednomu klukovi zasunul tesáky do krku.. Ale nějak nevěřil, že by to Adam zrovna Saulimu udělal. Pořád přemýšlel o Adamových očích.."Tommy měl pravdu.. Jsou sice velmi strašidelné, ale na pohled taky strašně nádherné" Nějak se nemohl dostat k tomu, co je Adam za "zvíře"..Je to snad jen obyčejný chlap, kterému chutná lidská krev? Nebo ty tesáky nejsou pravé a miluje jen pohled na krev? Nebo co?! Sauli jednu teorii už měl, jen co viděl, jak Adam toho kluka zakousl. Mohl by to snad být up…."Ne! Ty tupče! Zase máš hlavu plnou scifi..Adam a upír..No jasně.." Nadával na sebe Sauli. Přitom přemýšlení se pořád dokola musel otáčet. Nebyl si jist, jestli ho Adam náhodou nepozoruje.. Konečně dorazil k Tommyho domu. Hlasitě zabouchal na dveře a čekal, než mu otevře. Pomalu ale jistě Sauliho přepadala panika, protože mu pořád nešel otevřít. Asi po 5ti minutách se mezi dveřmi objevil ospalý Tommy. "Panebože nic ti ta stvůra neudělala že ne?!" Tommy na Sauliho jen nechápavě zíral. "No Adam! Neuvěříš, co jsem teď viděl! Viděl sem, jak Adam sál nějakému klukovi krev." Blonďáček se jen zasmál a poslal Sauliho k sobě. "Aha.. A kde přesně si ho viděl?" Díval se Tommy na Sauliho s pobaveným výrazem ve tváři. "V parku! Když jsem šel z bar…….." "Z baru?!" Nenechal Tommy Sauliho větu dokončit. "Tak to se nedivím, že si viděl něco tak nechápavého jako je Adam vysávající nějakému klukovi krev…To se ti jen zdálo." "Ne musíš mi věřit prosím! Viděl jsem ho! Chytl mě pod krkem! Musel jsem slíbit, že nikomu nic neřeknu. A taky jsem pohlédl do těch jeho žlutých očí!" "Jasně jasně…Tak co, kdyby sis ke mně lehnul, a já ti připravím radši nějaký bylinkový čaj?" Sauli se nenechal odradit. "Ne!! Jdu toho Adama najít a řeknu mu, že už to víš! Jestli se zítra neobjevím, měl jsem tě moc rád Tommy.." Naléhal na něj Sauli. Tommy se pobaveně zasmál. "Dobře dobře, ale buď opatrnej, a kdyby si zase "něco" viděl, přijď zamnou." Věnoval Saulimu milý úsměv a zalezl zpátky do ložnice. Sauli se vydal zpět do parku, aby Adama našel. "Notak! Vím, že jsi tady! Jen vylez! Abys věděl, Tommy už všechno ví! Řekl jsem mu, že si toho chlapce zabil.." Pořád nic. Sauli už si začínal myslet, že vážně blouzní, než se před ním nezjevila vysoká černovlasá postava s rudýma naštvanýma očima. "T-tys co?!?!?!"

Dva životy 6. část

4. ledna 2013 v 15:56 | Romi |  Dva životy
"Já jsem vůl! Jak můžu být tak blbej a zapomenout na schůzku s Jerrym?! Co si o mě teď asi Tommy myslí…" Adam byl rudý vzteky. Ale nerozčiloval se na Tommyho, nebo na Jerryho..Rozčiloval se sám na sebe. Šel tak rychle a pořád se díval do země, že si ani nevšiml, že už je na místě, kde na něj Jerry čeká. "Ahoj zlato! Už přesně vím, kam půjdeme!" Vyhrkl Jerry na Adama. "To je sice fajn, ale nech to prosím na mě. Zavedu tě tam, kde si ještě nikdy v životě nebyl a věř, že se ti tam bude moc líbit." Rychle vzal Jerryho za ruku a táhl ho na jedno ne moc známé místečko v parku. Potom s ním zastavil a koukl se na něj a pak na hvězdy. "No není to nádhera?" Pokoušel se Adam o užaslý hlas. "Jak to, že to tu vůbec neznám?" Vyptával se Jerry. Adam se jen zasmál, a pomalu se k Jerrymu přiblížil. Přibližoval se ke rtů, na které ho políbil, nakonec sjel ke krku který taky líbal.. "Je mi nějak nevolno.." Mumlal si sám pro sebe Sauli, který se šel projít. "Neměl jsem to v baru tolik přehnat s Isaacem..Škoda, že s námi Tommy nebyl. Už je určitě s tím svým Adamem.. Hele a není to náhodou on?!" Viděl Adama, jak líbá něčí krk. Na chvilku si myslel, že to je Tommy. Ale pak viděl zrzavé vlasy a bylo mu jasno.. "Adam ho podvádí?! Ne! To není možné! Tohle by Tommy nepřežil!" Sauli se skrčil vedle keře, a pozoroval Adama. "Na tenhle den nezapomeneš .." Mluvil Adam do Jerryho krku. "Už to nebudu protahovat." " Co nebudeš prota….." Jerry to nestihl ani doříct. Protože z něj vyjel tak hlasitý výkřik, že z něj i Sauli podskočil. Adam zaryl své ostré tesáky do Jerryho krku, a čekal.. V jeho očích se mu rozzářili šťastné jiskřičky. Vypadalo to dost děsivě, ve tmě to působilo, jako kdyby mu oči zářili žlutě. Už nezaznamenal u Jerryho žádné známky života. Odtrhl se od něj a opatrně ho položil na zem. Sauli zalapal po dechu. "Je tohle možný?! A-Adam toho kluka k-kousl?!" Koktal Sauli. Rozhodl se, že radši uteče k Tommymu, aby mu řekl jaké nebezpečí mu hrozí. Bohužel si nevšiml, že za sebou má malou větev..Omylem na ní stoupl a větev se zlomila. "S-sakra!!" Adam se prudce otočil. Ještě pořád mu žlutě zářily oči. Viděl Sauliho. Znal ho. Měla to být jeho oběť místo Jerryho, ale jak Sauliho viděl s Tommym, došlo mu, že jsou asi dost dobří kamarádi, tak nechtěl Tommyho ranit. Navíc mu bylo jasné, že kdyby Sauliho zabil, Tommy by byl zdrcený a neměl by náladu na žádný vztah. Naštěstí Sauli Adama ještě neviděl.. Až do teď. "Co tady děláš?! A co všechno si viděl?!" Rozutíkal se za Saulim rychlými kroky a chytil ho pod krkem. "J-Já nic neviděl V-věř mi!!!" Řval na Adama rozklepaným hlasem. "Já moc dobře vím, že si něco viděl!" Přiblížil se k Sauliho krku a zamumlal do něj. "Chceš být naživu? Nic Tommymu neříkej jasný? Já s ním budu šťastný a ty budeš mít život.." Sauli se rozklepal ještě víc, když Adam olízl jeho krk. Odtrhl se od něj a zadíval se mu do očí, jako to dělá každé své oběti. "Rozumíme si? Nic Tommymu neřekneš?" Sauli jen zakýval hlavou na důkaz souhlasu. Poté Adam Sauliho pustil a zmizel ve tmě.. Sauli chvíli jen bezmocně stál, až pak mu bylo jasno, co udělá. "Je mi j-jedno, že mě Adam asi z-zabije..Musím to ř-říct Tommymu!!!

Dva životy 5. část

4. ledna 2013 v 15:55 | Romi |  Dva životy
Tommy se nestačil ještě ani rozkoukat, a už byl v obýváku na gauči. Adam si na něj lehl, podpíral se rukama , aby ho nezavalil svojí váhou. Na chvíli se zadíval do Tommyho velkých hnědých očí. "Nevadí ti to Tommy? Jestli nechceš, nemusíme tolik spěchat.." Zeptal se starostlivě Adam. Blonďáček se začervenal. "Abych řekl pravdu, na tohle jsem se celou dobu těšil." Nechtěl to říct nahlas, ale taky to nechtěl držet v sobě. Musel dát Adamovi najevo, jak moc si oblíbil jeho doteky na svém těle.. Tommy to nestihl ani doříct a už byl Adam přisátý k jeho krku a zuřivě ho líbal. Směřoval víc a víc dolů. Na každém místečku zanechával malou červenou značku. Pomalu Tommymu sundával tričko, uslyšel pod sebou tiché zakňučení jako kdyby to měl urychlit. Adamovi došlo, že ho tím už hodně vyhecoval. Možná to právě chtěl..Chtěl vidět co v něm je. Triko mu teda rychle strhl a zaměřil svá ústa na hrudník. Jazykem pak směřoval pořád dolů a dolů..To všechno připadalo Adamovi i Tommymu naprosto skvělé, až do té doby, než Adamovi zazvonil mobil se zprávou. Opatrně se od Tommyho vzdálil, vyndal mobil z kapsy a četl. "Ahoj Adame, je tedy domluvená ta dnešní schůzka? Moc se těším. Bude to zábava… Jerry" Ztuhl. Úplně zapomněl, že s ním má dnes schůzku. Jerry je teď jeho momentální oběť. Nemohl zabít Tommyho, teď, když v něm vidí víc, než jen svojí oběť. "Moc mě to mrzí Tommy.. Já zapomněl, že dnes mám malou rodinou akci.." "Možná bych mohl jít s tebou!" Dorážel na něj Tommy "Ne, je to jen pro členy mojí rodiny. Promiň.. Třeba se ještě dnes stavím, a jestli ne, počítej semnou zítra kotě!" Zvedl se z gauče a pomalu šel ke dveřím. Zatím, co byl Adam už skoro u dveří, se za ním naposledy přiřítil Tommy, který ho objal kolem pasu. "Ale zítra určitě přijdeš že ano?!" Adam se musel usmát. Takový projev zájmu dlouho neviděl. "Jasně že přijdu zlato" Věnoval Tommymu vlídný úsměv, poté ho políbil na tvář a zmizel za dveřmi. Blonďáček chvíli zůstal nehybně stát a zíral na dveře. Když už ho to přestalo bavit a dostal se z mírného šoku, který mu Adam způsobil tím, že z ničeho nic jen tak odešel, vyšel tedy nahoru po schodech a lehl si do postele, kde taky usnul..

Dva životy 4. část

4. ledna 2013 v 15:54 | Romi |  Dva životy
"Fajn, tak já už padám dom.." Řekl nakonec Sauli, když mu bylo jasné, že Tommyho od myšlenek na Adama nevytrhne. "To je dobrý nápad. Ne že bych tě vyhazoval! Jen jsem strašně unavený.." Zasmál se Tommy a Sauli s ním. Jen co odešel, se Tommymu ulevilo. Chce teď být sám, a vše si probrat, co se za ten jeden den stalo. Za jeden jediný den se do něj Tommy dokázal zamilovat? Bylo to vůbec možné? Vždyť ho ani pořádně nezná..Teda ty věci, co si vykládaly v baru byly sice hodně osobní, ale pořád nemůže vědět, co v Adamovi je. Lehl si do postele a začal přemýšlet.. Z myšlenek ho vytrhnul až mobil, který mu oznamoval novou zprávu. "Nemůžu spát, nechtěl by sis chvíli jen tak psát? PS: Neměl jsem odvahu ti to říct, ale dnešek byl skvělý. Strašně jsme se bavil a ty si byl úžasný.." Tommymu tahle smska hned vyčarovala široký úsměv na tváři. "Abych řekl pravdu, taky nemůžu moc spát. Tak proč ne?" Byly asi 4 hodiny ráno, a Tommy si s Adamem pořád psal. Nešlo přestat.. Jeho zlato, "Jak mu teď tak říkal Tommy" ho přimělo zapomenout na všechny starosti. Za svůj život měl už hodně partnerů, ale takhle okouzlit ho ještě nikdo nikdy nedokázal.. Tommy si s Adamem propsal celé hodiny, až nakonec oba usnuly, jak když utne. Ranní paprsky praštily Tommyho do očí. Pomalu vstal z postele a první co udělal bylo to, že se podíval na mobil. Uviděl tam novou smsku, která mu přišla asi před 10ti minutami. "Ahoj Tommyšku, tak jsi se vyspal? Doufám, že dnes nemáš nic v plánu, protože bych si tě dovolil vzít někam na procházku. ." Tommy hned odepsal. "Strašně se těším a v kolik hodin?" Netrvalo to ani minutu a přišla mu nová smska " Co kdybych se pro tebe stavil a šli by jsme na chvilku ke mně?" Nemohl uvěřit tomu, co právě četl, Adam ho pozval k sobě domů! Tohle se nedalo odmítnout. Jasně že souhlasil. Tommy se podíval na hodiny, divil se, že spal tak dlouho. Bylo půl jedné odpoledne. Rychle se převlékl do čistého oblečení, ani si pořádně neuvědomil, že spal s oblečením, v čem byl včera venku s Adamem. Najedl se, vyčistil si zuby, sedl si na gauč, pustil televizi a čekal. Za půl hodinu uslyšel zvonek. Srdce se mu zachvělo radostí a zároveň nervozitou. Otevřel dveře, myslel si, že ho Adam chce vzít k sobě..No zřejmě ne. Černovlásek vtrhnul k němu do bytu, zavřel za sebou dveře, na které pak přimáčkl Tommyho. Zadíval se mu do očí.."Večer jsem vůbec nespal..Ani minutu, pořád jsem na tebe myslel. Strašně jsem se těšil na tenhle den." Poslední větu Adam však zamumlal už do Tommyho krku. Neovládal se, musel se ho dotýkat. Blonďáček měl co dělat, aby to všechno rozdýchal. Začalo se ho zmocňovat silné vzrušení. "Nechtěl si, abych šel k tobě domů?" Vyptával se, ačkoliv by teď raději mlčel, a vychutnával si Adamovi měkké a šikovné rty na svém krku. "Možná by jsme se mohli zdržet chvilku tady.."

Dva životy 3. část

4. ledna 2013 v 15:53 | Romi |  Dva životy

Dorazil domů. Byl v mírném šoku. Už měl spoustu pohledných obětí, ale téhle se nic nevyrovnalo. Zvláštním způsobem ho přitahovaly Tommyho karamelově hnědé oči, jak si každou chvilku dával za ucho neposlušný pramínek vlasů..A ten jeho nervózní hlas.."Je tak rozkošný.." Adam si prostě nemohl pomoct. Čas se pomalu blížil ke 2 hodině odpoledne. Využil volného času, který má a šel se ještě trochu prospat.O pár hodin později… "Proboha! Jak jsem mohl tak dlouho spát?!" Koukl se na hodiny, bylo 19:00. Vstal z postele tak rychle, až se mu z toho zatočila hlava, a namířil si to do koupelny. Vlasy vyčesal nahoru a oči obtáhl černou linkou, které pak zvýraznil řasenkou. Tohle bylo snad poprvé, kdy nevěděl co si má vzít na sebe. Asi 15 minut vybíral oblečení, až se konečně rozhodl pro černé rifle s ostnatým páskem. Vybral si k tomu fialové tričko, na které hodil ještě černou košili. To vše doplnili boty na platformě. Čas se blížil k osmé hodině. Za chvilku tam měl být. Dorazil na místo. Před barem stál blonďáček s jemným úsměvem na rtech, když Adama spatřil. Rychlými kroky k němu došel. "Tak kam půjdeme?" Zeptal se Tommy zvědavě. "Mohli by jsme chvíli zůstat v baru a pak se uvidí.." No chvilka se tomu říkat nedala. V baru byli už nějakou tu hodinu a strašně se smáli. Nejdřív si jen povídali o svém životě a skončilo to tancem na parketě. Začala hrát písnička od Rihanny "Rude boy" Tommymu se ta písnička musela hodně líbit, protože začal do rytmu tancovat a kroutit se před Adamem. Nic nepřipadalo černovláskovy v dané situaci svůdnější než tohle.. Chytl Tommyho za boky a pohladil je. Blonďáček se jen usmál. Začala hrát pomalá hudba, tak si spolu zatancovali ploužák. Oba už byli očividně unavení. "Chceš doprovodit domů?" Zeptal se starostlivě Adam. Bylo na Tommym vidět, že se bojí tmy když z baru vycházeli. "Jestli by si byl tak hodný" Odpověděl blonďáček. Tmavou ulici osvětlovaly jen pouliční lampy. Adam si všiml, jak se Tommy kolem sebe vyděšeně ohlíží. Opatrně stiskl jeho ruku..Menší z mužů se na něj nevěřícně podíval, nakonec se ale usmál a přitiskl se k němu. "Tak, tohle je můj byt" Promluvil Tommy smutně. Bylo mu líto, že už se od sebe musí odloučit. Adam k němu přistoupil, chytl ho za pas, aby si ho mohl přitáhnout blíž k sobě. Chtěl ho políbit, Tommy byl však rychlejší. Hladově Adama políbil, až se mu z toho sami podlomila kolena. Černovlásek se na chvíli odtáhl, jen na takovou vzdálenost, aby mu viděl do obličeje. "Zopakujeme se to ještě někdy?" Zeptal se s velkou nadějí v očích. "Jsem pro.." Tommy vytáhl ze své kapsy telefonní číslo a dal ho Adamovi. Černovlásek naposledy políbil Tommyho, pohladil ho po tváři a i když se mu sebevíc nechtělo, tak musel odejít. Blonďáček se na Adama jak odchází ještě chvíli díval, potom ale zalezl do bytu. Ahoj Tommy! Tak jak bylo? Zeptal se Sauli. ( Sauli byl jeho věrný kamarád, znali se spolu už jako děti ) "Úžasně..Ten Adam, je moc zajímavý. Hlavně oči, ještě nikdy v životě jsem neviděl tak jasně žluté oči.." Sauli musel před jeho obličejem lusknout prsty, aby se Tommy probral. "Takže máš v plánu se s ním ještě sejít?" Vyptával se.. "Ano..A ne se jenom sejít…"

Dva životy 2. část

4. ledna 2013 v 15:52 | Romi |  Dva životy

Probudil se asi kolem šesté hodiny ranní. Nepotřeboval moc dlouho spát, takže mu ty 3 hodiny spánku akorát stačily. Vstal z postele, aby si dal studenou sprchu jako jeho každodenní rituál. Vylezl ze sprchy, navlékl na sebe kožené džíny se sladěným černým tričkem, který zdobil náhrdelník. Jelikož neměl co dělat, rozhodl se, že půjde prozkoumat okolí, jestli by někde neobjevil třeba svojí příští oběť. Nazul si boty na platformě a vyrazil. Nevěděl kam jde, ale pečlivě se kolem sebe rozhlížel, až najednou to spatřil. Kluka menšího vzrůstu, přesně tak, jak to měl rád. Už na první pohled ho zaujal jeho zajímavý střih vlasů. Na jedné straně hlavy byly vlasy vyholené. Měly blond barvu s černým proužkem na patce. Byl dost hubený. "Tak tenhle je perfektní" Zamumlal sám pro sebe a nenápadně vyrazil směrem k němu. Vše muselo působit jako náhoda.. Schválně do menšího z mužů narazil, čímž se zapojil do hry. "Oh, promiň měl jsem dávat větší pozor kam jdu" Řekl černovlásek a věnoval mu milý úsměv. "To nic, měl jsem se dívat kolem sebe" …"Já jsem právě rád, že si se kolem sebe nedíval.." Řekl tuhle větu, tentokrát ale už jen ve své hlavě. "Mimochodem já jsem Adam" Napřímil se a potom se znovu usmál. "Já jsem Tommy" Zase ten úsměv.. Po chvilce zírání na sebe se Adam Tommyho zeptal "Tak mě napadlo, jestli by si někdy nechtěl někam zajít, kdy máš čas?" Vyptával se Adam zvědavě až se musel Tommy pousmát. "Co třeba dnes v 8 hodin večer před barem? Hodí se ti to? Navrhl.. "Jo to zní dobře. Oba se na sebe přátelsky usmáli až na to, že jeden z nich to přátelsky nemyslel.. "Já..už teda a-asi půjdu.." Řekl trochu koktavě Tommy.. Naposledy se na Adama podíval, otočil se a v zápětí už byl pryč. Černovlásek se nakonec vydal s neurčitým výrazem ve tváři k sobě domů..

Dva životy 1. část

4. ledna 2013 v 15:51 | Romi |  Dva životy
Měsíční svit ovládl noc. Byla to chladná zimní noc. "Nemysli si, že mi tak snadno utečeš!" Zařval vysoký muž do tmy, což bylo momentálně to, co právě viděl. Cítil ho, někde určitě bude. Konečně zaznamenal nějaký pomalý pohyb plížící se kousek od něj. "Mám tě.." Zašeptal s pobaveným úsměvem a vrhl se na svoji oběť. Kluk menšího vzrůstu se nemohl bránit, byl moc slabý. Útočníkovy silné paže se obmotaly kolem útlého pasu malého kluka, aby nemohl utéct. Poté se mu zakousl do krku. Vychutnával si tu šťavnatou krev, kterou ze své oběti dostal. Vychutnával si pohled na to, jak se mu jeho potrava svíjí v náručí bolestí. Už ho nechtěl moc dlouho trápit.. Vytáhl nůž ze své kapsy, který zabodl do srdce malého blonďáčka, aby ukončil jeho život. Toho pak opatrně položil na zem, a pohladil po tváři. "Nebyl jsi špatný..Vlastně, je mi tě líto. Mohla s tebou být ještě zábava.." Vzal nůž, který olízl a slastně při tom zavřel oči..Vstal od své oběti, otřel si ústa od krve , a pomalu odkráčel z parku pryč. Bylo něco po třetí hodině ráno, když dorazil domů. Rychle ze sebe sundal oblečení a šel do sprchy. Z té pak vylezl a namířil si to rovnou do postele. Kdyby ovšem mohl usnout. Zbytek noci přemýšlel o tom, která by byla jeho příští oběť. U toho neustálého přemýšlení nakonec usnul..

Dark Kiss

4. ledna 2013 v 15:39 | Romi
Ahoj. Jmenuji se Tommy, a rád bych vám chtěl říct, co se mi stalo, a co byl také můj celoživotní zážitek. Teda spíš trauma na celý život. Jsou to asi 3 dny zpátky…
Bylo asi 22:00. Já seděl v obýváku těsně potom, co odešel Sauli. Jsme už hodně dlouho kamarádi a on se zrovna dneska rozhodl přijít, abychom se pořádně opili. Vlastně na to doplatil jen on. Já neměl moc náladu na nějaké hrátky s alkoholem. Doprovodil jsem ho kousek cesty, a zase se vrátil domů. Teď tady sedím, a přemýšlím. Mám ze všeho najednou divný pocit. Možná je to taky z toho, že jsem odmítl zábavu, kterou mi "nabídl" Sauli. Cítím se dost ospale, ale nechci spát. Rozhodl jsem se, že se půjdu projít. Je letní noc, takže venku je i tak krásně teplo. Hodím na sebe šedé triko, které jsem doplnil černými riflemi a vyrážím. Jdu rychle, ale uvědomím si, že vlastně není kam spěchat. Uvolním se. Už zase ten pocit, ale ne špatný. Je to příjemný pocit. Být v parku sám, ve tmě. Nikdo neotravuje. Paráda! Řeknu si pro sebe. Dívám se do země, a když hlavu po chvilce zvednu, všimnu si, že jsem někde až moc daleko. No nevadí mi to, protože tak jsem to chtěl. Zastavím se, abych si vychutnal pohled na černou oblohu a na hvězdy, které jsou na ní krásně poskládané do všelijakých tvarů. Opět skloním hlavu, a vykročím. Chtěl jsem se projít, ale zase tu nehodlám stát až do rána. Ujdu asi 5 metrů a do něčeho narazím. No ne do něčeho, spíš do někoho…Přede mnou stojí vysoká postava, vidím, že je o dost vyšší než já. Podle tmavého obrysu vidím, že má svalnaté ruce. Obtažené něčím černým. Řekl bych, že má na sobě koženou bundu, pravděpodobně je dost uplá, protože se mu krásně rýsuje každý sval. Do tváře mu nevidím, ale nejde si nevšimnout jeho havraních vlasů a šedých očí. Něco cítím. Chytl mě za zápěstí, a to pěkně pevně. Přibližoval se ke mně. Vůbec ho neznám co po mě chce?! Rychle jsem se mu vytrhnul z jeho sevření a začal utíkat. Byl jsem tak splašený, že sem běžel na opačnou stranu, kde bydlím. Dá se říct, že jsem běžel spíš hlouběji do lesa. Zastavím se, protože nic neslyším. Ticho. Asi jsem ho setřásl, pomyslel jsem si. Ta chvíle zase přešla, protože jsem těsně za sebou zase cítil pohyb. Ani jsem se neohlédnul, a běžel dál. Stalo se přesně to, co sem nechtěl. Zakopl jsem. Celkem tvrdě, protože sem si roztrhl rifle a na tváři jsem cítil, jak mi stéká kapička krve. Zvedl jsem se a přitiskl se ke stromu. Šel přímo ke mně, pomalu a sebejistě. Zatajil jsem dech. Když byl asi jen půl metru ode mě, natáhl ke mně ruku, a já přivřel oči. Jemně mi krev setřel z tváře a já i v té tmě viděl na jeho tváři pousmání. Měl krásně příjemné ruce, i když dost chladné. Musel tady být už hodně dlouho. Ale to jsem teď nevnímal. Zase se ke mně tentokrát ještě víc přiblížil a opatrně se otřel rty o ty mé. Ucukl jsem. "Dopřej mi jen jediný malý polibek, a já slibuju, že tě nechám být a hned půjdu pryč." Jediná věta, co jsem od toho černovlasého muže slyšel, a byl jsem ohromen. Tak krásný hlas. Jako hlas anděla. Zkusil to znovu. Opět se ke mně naklonil, a pokusil se mě políbit. Když se mu to podařilo, ztuhl jsem. Já vůbec nevěděl, jak reagovat. Bál jsem se jen pohnout, protože by mi mohl něco udělat. Cítil jsem, jak se jazykem snaží vyhledat ten můj. Nechtěl jsem nic riskovat, tak jsem začal poslušně spolupracovat. To byl pro toho muže zdá se velký náboj, protože mě objal kolem pasu. Nejdřív jsem se strašně lekl, ale pak se dostavilo něco, co sem pocítil, ještě než jsem na něj narazil. Všechna nervozita, obavy a strach přešly. Měl jsem pořád otevřené oči, ale nakonec jsem je zavřel. Je to zvláštní. Tohoto muže vidím poprvé, a je mi s ním kupodivu dobře. On se jen tak rozhodne, že mě políbí, a já jak pako spolupracuju! Teď jsem mohl kdykoliv využít příležitosti a utéct. No nešlo to. Ruce se mi automaticky zvedli k jeho krku a objali jej. Pootevřel jsem oči, abych viděl jeho reakci. Oči měl zavřené, ale opět jsem na něm viděl pousmání. Odtáhl se ode mě a propustil mě ze svého sevření. Stál a díval se na mě jak na zjevení. Asi si myslel, že uteču. No nestalo se. Podíval jsem se na něj, abych pohlédl znova do těch šedých očí. Neubránil jsem se. Jedna ruka se mi zvedla k jeho tváři, a pohladila ho. Když se do pohlazení opřel, pousmál jsem se už konečně i já. Co to semnou bylo? Jako by mě ovládal. Konečně se usmál natolik, až jsem viděl jeho krásně bílé zuby, jako perly. Ne počkat! Byly hezčí, než perly. Když mi spadl malý pramínek vlasů do tváře, on sám mi ho odhrnul. Zase se na mě podíval, ale tentokrát to nebyl pohled, který bych zrovna 2krát chtěl vidět. Byl to takový ten prosebný pohled. Já přesně věděl, co nastane. A to se taky splnilo. Začal couvat a naposledy se nesměle usmál. Já stál jak socha a čekal, jestli skutečně odejde. Po chvilce jsem ze sebe vydral jediné slovo. "Tommy!" Musel jsem mu říct své jméno, jestli by si mě chtěl ještě někdy najít. "Adam.." Odpověděl prostě. Potom se otočil a měl to namířeno někam ještě hlouběji do lesa, než kde jsme byli. Teď momentálně jsem měl velmi smíšené pocity. Měl jsem strach, ale v hlavě se mi pořád odehrávali jeho oči, jeho krásné rty, které se bořili do těch mích, když jsme se líbali, jeho jemné ruce.. Tipoval jsem, že bude asi tak 1 hodina ráno. Rozhodl sem se jít radši domů. "Však já si ho ještě najdu.." Řekl jsem si pro sebe a s mírným úsměvem šel domů.


Jednodílné

4. ledna 2013 v 15:34 | Romi